5 C 145/2021-53 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 19. 1. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 28.210 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 28.710,36 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 10. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti nevrátila. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaná zaregistrovala, zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, byl jí zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností 20. 10. 2020. Žalované byl poskytnut úvěr na její bankovní účet [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem 28.210,36 Kč nejpozději splatných dne 20. 10. 2020. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, informací o úvěru a smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient se dne [datum] dohodli na úvěru pro žalovanou s limitem ve výši 50.000 Kč, úroková sazba činila 8,5 % měsíčně, v informacích o úvěru je uvedeno bankovní číslo žalované [bankovní účet]. Dopisem ze dne 23. 11. 2020 původní věřitel, společnost [právnická osoba], oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce, současně ji vyzval k úhradě dlužné částky. Ze zprávy [právnická osoba], soud zjistil, že žalovaná je a byla ke dni [datum] majitelem běžného účtu [bankovní účet]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatila. Dluh za žalovanou byl postoupen na žalobce. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 252 Kč a zaplacený soudní poplatek 1.129 Kč, celkem 2.581 Kč, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.