5 C 179/2021-50 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 10. 3. 2021 se žalobce domáhá zaplacení částky 3.904,97 Kč s úrokem z prodlení. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] od společnosti [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 6.104,97 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 6. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Zde se žalovaný zaregistroval, požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu. Žalovaný před soudem sdělil, že by chtěl dlužnou částku uhradit do 1 měsíce a chce věc řešit smírnou cestou. Bylo mu uloženo, aby ve lhůtě 1 měsíce zaslal soudu kopii dokladu o zaplacení dlužné částky 3.904,97 Kč s příslušenstvím. Žalovaný soudu ničeho nedoložil, z dalšího jednání se omluvil. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, informací o úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že ji uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient, dohodli se na úvěru do výše úvěrového limitu ve výši 80.000 Kč, žalovaný se ho zavázal splácet, úroková sazba činila 10,50 % měsíčně, v informacích o úvěru je uvedeno bankovní číslo žalovaného [bankovní účet]. Přípisem ze dne 3. 8. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a byl vyzván k zaplacení dlužné částky. [právnická osoba], soudu sdělila, že k datu [datum] byl žalovaný majitelem účtu [bankovní účet]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatil. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.