5 C 206/2021-30 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 15. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit dlužné televizní poplatky ve výši 540 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 54,74 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaná se přihlásila dne 1. 3. 2009. Neplatila však televizní poplatek, vznikl jí dluh ve výši 540 Kč za měsíce 2, 3, 4, 5/2020 po 135 Kč měsíčně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované na základě výsledků provedeného dokazování. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaná televizní přijímač přihlásila tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v březnu 2009. Dopisem ze dne 15. 9. 2020 byla žalovaná informována o dluhu. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v daném řízení zcela důvodná. V souladu s ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku a úroky z prodlení v kapitalizované výši. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, za které považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů dle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč za každý úkon, celkem 600 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů právního zastoupení, které však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu posoudil jako náklady, které nejsou účelně vynaložené, viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1447/18 ze dne 2. 1. 2019. Judikatura vychází z teze, podle které je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za "neúčelně" vynaložené za každé situace. Je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Tyto závěry pak Ústavní soud vztáhl rovněž na jiné subjekty, mimo jiné i na [žalobce] (viz v prvé řadě nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). V projednávaném případě má soud za to, že nejde o výjimečnou situaci, nejsou zde žádné specifické okolnosti případu, proto náklady za zastoupení advokátem nepovažuje za účelně vynaložené.