5 C 238/2021-48 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 22. 4. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 6.250 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba], [IČO]. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 5.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 12. 2017. Žalována je jistina úvěru ve výši 5.000 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.250 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval, požádal o poskytnutí úvěru, byl mu zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl převeden na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného spolu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel, smlouvu o spotřebitelském úvěru, dohodli se na úvěru pro žalovaného ve výši 5.000 Kč, datum poskytnutí úvěru [datum], celková částka k úhradě 5.028 Kč, termín splatnosti 20. 12. 2017, je zde uveden bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Podle historie transakcí byla dne [datum] zaslána částka 5.000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. [právnická osoba], soudu sdělila, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný, dne [datum] byla na účet připsána částka 5.000 Kč. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru s poplatkem. Žalovaný nesplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatil. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.