5 C 244/2021-90 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 9. 6. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 7.006,40 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že jeho aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO]. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet], dále poskytnout kontokorentní úvěr [název úvěru], kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Banka proto převedla dne 29. 10. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 8.391,16 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což písemně oznámila žalovanému včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však dlužnou částku nesplatil. Proto banka prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 1. 4. 2020. Na jistině žalovaný nadále dluží částku 6.093,37 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení částky 913,03 Kč, kdy jde o dlužnou částku na jistině na bankovním účtu č. [bankovní účet], smlouvu k bankovnímu účtu banka vypověděla ke dni 31. 7. 2020. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] [právnická osoba], jako banka, a žalovaný jako klient, dohodli se na vedení běžného účtu pro žalovaného. V Dispozicích ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum] se dohodli, že k běžnému účtu číslo [bankovní účet] se sjednává flexikredit v povolené výši 5.000 Kč [právnická osoba], dopisem ze dne 30. 10. 2019 oznámila ukončení poskytování [název úvěru] k běžnému účtu č. [bankovní účet] a otevření úvěrového účtu, dopisem ze dne 2. 4. 2020 oznámila vyčíslení dluhu na úvěrovém účtu ke dni 1. 4. 2020 ve výši 8.093,37 Kč a vyzvala k zaplacení do 16. 4. 2020, dopisem ze dne 7. 5. 2020 dala žalovanému výpověď smlouvy o běžném účtu č. [bankovní účet]. Podle výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021 zde činí nezaplacená částka 6.093,37 Kč. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu dle § 2662 a násl. o. z., na němž byl povolen flexikredit v souladu s ust. § 2395 o. z. Došlo však k jeho přečerpání a banka převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání na úvěrový účet. Ani po té žalovaný finanční prostředky neuhradil. Dluh z úvěrového účtu činí 6.093,37 Kč, dluh z běžného účtu 913,03 Kč, byly postoupeny na žalobce. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.