7 C 133/2021-65 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 10. 12. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit částku 20.872 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 7.156,57 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1.715,45 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1.076,20 Kč, úrok 15 % ročně z částky 6.849,29 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dle které převzala finanční částku 15.000 Kč v hotovosti, kterou se zavázala vrátit původnímu věřiteli v celkové výši 27.272 Kč podle splátkového kalendáře. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit úrok 1.444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6.750 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení 1.348 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 2.700 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč tak, že poslední splátka měla být uhrazena do 27. 12. 2018. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila, poslední splátka byla věřiteli uhrazena dne 20. 10. 2018 ve výši 900 Kč, původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat nesplacenou jistinu, sjednané úhrady, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni ke dni 8. 7. 2020. Žalovaná ani dodatečně svoje povinnosti nesplnila, dluží nesplacenou jistinu 6.849,29 Kč, úrok 307,28 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 1.175,06 Kč, úhradu za placení splátek v hotovosti v místě bydliště 2.937,64 Kč, kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení ke dni 20. 5. 2020 a smluvní pokutu 9.000 Kč. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalobkyně doplnila, že původní věřitel řádně zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost žalované, v době podání žádosti o úvěr měla žalovaná měsíční příjem 16.086 Kč a výdaje 8.909 Kč měsíčně, žalovaná byla schopna splácet poskytnutý úvěr s měsíční splátkou 1.948 Kč, tvrzenou majetkovou situaci si původní věřitel řádně ověřil předloženými doklady, žalovaná prohlásila a stvrdila pravdivost poskytnutých dokladů. 3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledků provedeného dokazování. 4. Z písemné žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15.000 Kč, v žádosti nebyl uveden důvod poskytnutí úvěru, žalovaná uvedla, že od září 2014 pobírá starobní důchod ve výši 11.686 Kč, uvedla, že má další příjem ve výši 4.490 Kč ze státního příspěvku, má výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč, náklady na dopravu a osobní výdaje ve výši 4.000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 909 Kč. Žalovaná v žádosti prohlásila, že je vdova, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a předložila občanský průkaz. Z písemné formulářové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a přílohy [číslo] smlouvy bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč za zápůjční úrok 1.444 Kč, poplatek za hotovostní inkaso v místě bydliště 2.700 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6.750 Kč a úhradu za vyhodnocení úvěrového případu 1.378 Kč, žalovaná se zavázala celkovou částku 27.272 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podle přílohy [číslo] – předpisu splátek se žalovaná zavázala zaplatit 14 měsíčních splátek, přičemž každá splátka zahrnovala procentní sazbu úhrad na jistinu, úroků a sjednaných úhrad. Dle smlouvy účastníci sjednali pro případ splatnosti úvěru ve 14 měsících úrokovou sazbu 15 % ročně a RPSN ve výši 252,65 %, ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky v prodlení za každý den prodlení. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila, z předloženého přehledu splátek bylo prokázáno, že na úhradu dluhu v období od 28. 10. 2017 do 20. 10. 2018 zaplatila částku 15.400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve znění seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne [datum] písemně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 29. 5. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované doložila pouze písemnou žádost o úvěr ze dne [datum], ve které žalovaná uvedla své osobní, výdělkové poměry s doložením dokladu o důchodu a rozhodnutí úřadu práce a platného občanského průkazu, v době podání žádosti měla žalovaná celkový příjem 16.086 Kč měsíčně a zcela nedoložené výdaje 8.909 Kč, byla vdova a neměla žádnou vyživovací povinnost a bydlela v nájmu. Žalovaná původnímu věřiteli předložila oznámení ČSSZ Praha o výši jejího starobního a vdovského důchodu od ledna 2017 ve výši 11.686 Kč měsíčně a rozhodnutí Úřadu práce ČR – Kontaktní pracoviště Znojmo ze dne 4. 9. 2017 o příspěvku na péči ve výši 4.400 Kč měsíčně. Žalované byl přiznán příspěvek na péči dle zákona číslo 108/2006 Sb. o sociálních službách, příspěvek se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby, které jsou z důvodu [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno 8 slov], tento příspěvek musí oprávněná osoba podle § 21 odstavec 2 písmeno d) zákona o sociálních službách využívat na zajištění potřebné pomoci a to osobou blízkou nebo asistentem sociální péče, registrovaným poskytovatelem sociálních služeb nebo jiným zařízením podle § 7 odstavec 2 zákona o sociálních službách. Původní věřitel neměl příspěvek na péči zohlednit jako pravidelný měsíční příjem, neboť se jedná o účelový příspěvek na zajištění péče nikoliv krytí běžných nákladů osoby, které byl příspěvek přiznán, žalovaná v době podání žádosti měla starobní a vdovský důchod ve výši 11.686 Kč a neprokázané a nedoložené měsíční výdaje 8.909 Kč, poměry žalované v říjnu 2017 neumožňovaly žalované splácení spotřebitelského úvěru částkou 1.948 Kč měsíčně. Porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, tedy [datum] Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr 15.000 Kč, dle přehledu splátek žalovaná platbami v hotovosti zaplatila celkem 15.400 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru, proto soud podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci zcela úspěšná žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.