7 C 201/2021-78 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 16. 4. 2021 ve znění doplnění žaloby se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 4.735,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 9. 2020 do zaplacení z částky 2.800 Kč, částečně kapitalizovaného úroku ve výši 103,40 Kč a úroku ve výši 10,55 % ročně z nesplacené jistiny 2.800 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], dle které mu poskytl úvěr ve výši 5.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku splácet se smluvním úrokem 25,85 % ročně tak, že zaplatí 13 pravidelných měsíčních splátek po 650 Kč, podle splátkového kalendáře první splátka byla splatná 19. 5. 2018, splátky byly splatné vždy ke každému 19. dni v měsíci, žalovaný půjčku řádně nesplácel, opakovaně byl upozorněn, aby dluh zaplatil, žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 19. 5. 2019, původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat zaplacení jistiny ve výši 2.800 Kč. S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele převedena na společnost x [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Dne [datum] byla pohledávka smluvně postoupena žalobkyni ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni podání návrhu žalovaný dluží nesplacenou jistinu 2.800 Kč, částečně kapitalizovaný úrok z jistiny ke dni 23. 9. 2020 ve výši 103,40 Kč a úrok ve výši 10,55 % ročně z nesplacené jistiny od 24. 9. 2020 do zaplacení, žalobkyně požaduje úrok odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 až 5 let. Předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. 2. Žalobkyně doplnila, že původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, který požádal o poskytnutí úvěru, uvedl, že má měsíční příjmy ze starobního důchodu ve výši 8.286 Kč, výdaje 3.941 Kč, životní minimum 4.200 Kč, celkový příjem domácnosti s pěti výdělečnými členy domácnosti činil 47.000 Kč a při zohlednění rezervy na neočekávané výdaje ve výši 1.000 Kč měl žalovaný k dispozici volné finanční zdroje 3.086 Kč, pro účely uzavření smlouvy žalovaný poskytl výplatní doklad o důchodu za měsíc březen 2018, doklady SIPO [jméno] a [jméno] [příjmení] za únor, březen a duben 2018, dle názoru žalobkyně byl žalovaný schopen splácet měsíční splátku ve výši 650 Kč. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledků provedeného dokazování. 4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve znění předpisu splátek bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč v hotovosti s výpůjční úrokovou sazbou 25,85 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč a to od 19. 5. 2018 vždy ke každému 19. dni kalendářního měsíce, žalovanému byl poskytnut hotovostní, neúčelový a nezajištěný úvěr, žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli poplatek za správu úvěru ve výši 1.100 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 950 Kč. Z předloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný řádně své povinnosti neplnil, úvěr sjednaným způsobem nesplácel, dostal se do prodlení se splácením půjčky, žalovaný platbami v hotovosti a na účet v období od 19. 4. 2018 do 23. 7. 2020 zaplatil pouze 6.150 Kč. Notářským zápisem ze dne 27. 9. 2018 a seznamem úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části podniku bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla převedena na společnost [právnická osoba] s účinností ke dni 28. 9. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění příloh bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla ke dni 8. 7. 2020 postoupena žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 24. 7. 2020. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Původní věřitel před uzavřením smlouvy neprovedl řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, který byl starobní důchodce s důchodem ve výši 9.315 Kč, ze kterého byla vyplácena částka 8.286 Kč, v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že žije v obecním bytě ve společné domácnosti s pěti výdělečnými osobami, v domácnosti dále žila jedna nezletilá osoba ve věku do šesti let a dvě nezletilé osoby ve věku do patnácti let, celkové příjmy domácnosti žalovaného ve výši 47.000 Kč nebyly žádným způsobem doloženy, zcela nedostatečné a nedoložené byly i výdaje domácnosti s 8 osobami, v žádosti uvedené náklady na energie 1.689 Kč, stravování 1.000 Kč, ostatní výdaje 2.000 Kč, splátky úvěru 2.860 Kč, když navíc z dokladů o důchodu žalovaného bylo nepochybné, že jeho důchod je postižen srážkou. 5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odstavec 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Listinnými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako úvěrovaným po vyhodnocení jeho úvěruschopnosti byla dne [datum] uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 5.000 Kč se smluvním úrokem 25,85 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr se smluvním úrokem a smluvními poplatky splatit 13 měsíčními splátkami po 650 Kč tak, že první splátka bude zaplacena 19. 5. 2018 a poslední splátka 19. 6. 2019, měsíční splátky byly splatné vždy ke každému 19. dni kalendářního měsíce. Předloženými platbami v hotovosti a výpisy z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný své povinnosti řádně neplnil, poskytnutý úvěr řádně nesplácel, na úhradu úvěru zaplatil za období od 19. 4. 2018 do 23. 7. 2020 celkem částku 6.150 Kč. 8. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci [číslo ] [číslo], ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze písemnou žádost o úvěr ze dne 19. 4. 2018, ve které žalovaný uvedl své osobní, výdělkové poměry s doložením dokladu o výši starobního důchodu a platného občanského průkazu, v době podání žádosti měl žalovaný celkový příjem 8.286 Kč měsíčně a zcela nedoložené výdaje celé domácnosti ve výši 19.706 Kč, byl svobodný, ve společné domácnosti žil s pěti výdělečně činnými osobami, jednou nezletilou osobou ve věku do šesti let a dvěma nezletilými osobami ve věku do patnácti let, bydlel v obecním bytě, byl vlastníkem automobilu. V žádosti žalovaný uvedl výdaje na bydlení 8.166 Kč, energie 1.680 Kč, jídlo a výdaje ve výši 7.000 Kč, ostatní výdaje 2.000 Kč, splátky úvěru 2.860 Kč, měsíční výdaje žadatele 3.941 Kč, celkové tvrzené měsíční výdaje domácnosti uvedl ve výši 19.706 Kč, tyto náklady osmičlenné domácnosti jsou zcela nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2018, žalovaný měl srážkou postižený starobní důchod, podle dokladů SIPO [jméno] a [jméno] [příjmení], na adrese [adresa] a platby za energie částku 11.926 Kč, přičemž žalovaný v době uzavírání smlouvy měl evidovanou úřední adresu trvalého pobytu na adrese Městského úřadu ve Znojmě. Soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující řádné přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a jeho tehdejších členů domácnosti, porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, ve kterém požádal o poskytnutí úvěru, tedy [datum]. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem sm