7 C 238/2021-126 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 29. 498,02 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela smlouvu o účtu [číslo] dle které žalovanému zřídila a vedla sporožirový účet, dne [datum] s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, žalovanému byl k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu, nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši 25.000 Kč, úroková sazba z čerpaného kontokorentu činila 18,9 % ročně, žalovaný se zavázal hradit ceny za poskytované služby. Podle uzavřené smlouvy a obchodních podmínek se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, překročení limitu bylo považováno za případ tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Neprodlený debetní zůstatek žalovaný přes opakované upomínání neuhradil, to bylo závažným porušením smlouvy o úvěru, proto původní věřitelka převedla pohledávku a zaplacení celého kontokorentu dne 1. 3. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, k tomuto datu činil úrok z úvěru 367,50 Kč a úrok z prodlení 93,15 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl dne následujícího po převedení úročen z kontokorentu podle platného oznámení sazbou 18,9 % ročně a úrokem z prodlení v zákonné úpravě. Žalovaný byl o převedení debetního zůstatku vyrozuměn výzvou ze dne 1. 3. 2020 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. Žalovaný porušil svou povinnost, debetní zůstatek řádně nezaplatil, přes opakované upomínky své povinnosti řádně neplnil. Původní věřitelka předmětnou pohledávku smluvně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni 1. 2. 2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, ke dni podání návrhu dluží nesplacenou jistinu 29.498,02 Kč, ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaný úrok ve výši 4.789,90 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.854,42 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy původní věřitelka řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, původní věřitelka pro žalovaného vedla běžný účet číslo [bankovní účet], znala a měla ověřenou platební morálku žalovaného, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a veškeré podstatné skutečnosti pro posouzení úvěruschopnosti. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložené smlouvy o sporožirovém účtu ze dne [datum] a smlouvy o účtu bylo prokázáno, že žalovaný s původní věřitelkou řádně a platně uzavřel smlouvu o sporožirovém účtu číslo [bankovní účet], žalovaný mohl nakládat s finančními prostředky na účtu, banka se zavázala řádně jeho bankovní účet vést, vydala žalovanému platební kartu a poskytovala bankovní služby, za které se žalovaný zavázal hradit smluvní poplatky a ceny. Dne [datum] původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru na jeho běžném účtu, úvěr byl sjednán ve výši 25.000 Kč s úrokovou sazbou 18/ 9 % ročně, úvěr měl být splacen nejpozději do 16. 3. 2016, byl sjednán bez zajištění, žalovaný byl oprávněn úvěr splácet podle svého uvážení tak, aby celý úvěr s příslušenstvím a náklady splatil nejpozději do 16. 3. 2016, nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceníky původní věřitelky. Podle uzavřené smlouvy nebyl žalovaný oprávněn překročit povolený limit kontokorentu, překročení limitu bylo považováno za případ vzniku nepovoleného debetního zůstatku a představoval závažné porušení smlouvy o úvěru. 5. Z předložených výpisů z účtu za období od 1. 1. 2019 do 1. 6. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, překročil sjednaný limit kontokorentu a na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z předložené výzvy ze dne 3. 3. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný přes opakované upomínky původní věřitelky nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek na účtu, pohledávka byla dne [datum] převedena na evidenční účet pohledávek z nepovoleného debetního zůstatku, žalovaný dlužil celkovou částku 29.979,96 Kč, což bylo nedůvodné přečerpání 29.498,02 Kč a kapitalizované úroky a úroky z prodlení ve výši 481,94 Kč, žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě dluhu s tím, že pokud nedojde k zaplacení bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, současně původní věřitelka odstoupila od dohody o vydání a používání debetní karty a debetní kartu k účtu zablokovala. Předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 6. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění příloh a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne 19. 2. 2021. Z předložených výpisů ze sporožirového účtu z období od 1. 7. do 3. 9. 2015 bylo prokázáno, že na sporožirový účet byla žalovanému vyplacena mzda a peněžitá plnění, původní věřitelce byly známy výdaje a platební povinnosti žalovaného k řádnému zkoumání a vyhodnocení jeho úvěruschopnosti. 7. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr na jeho běžném účtu ve výši 25.000 Kč, žalovaný podle uzavřené smlouvy a obchodních podmínek nebyl oprávněn překročit nepovolený limit kontokorentu, úvěr mu byl poskytnut bez zajištění s úrokovou sazbou 18,9 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splatit s příslušenstvím a náklady do 16. 3. 2016, dle uzavřené smlouvy a obchodních podmínek bylo překročení povoleného kontokorentu závažným porušením smlouvy. Žalovaný překročil povolený limit kontokorentu, původní věřitelka opakovaně žalovaného vyzvala k řádnému plnění povinností, žalovaný své povinnosti neplnil, proto byl úvěr ke dni 2. 3. 2020 převeden na evidenční účet pohledávek z nepovoleného debetního zůstatku, žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky, žalovaný ani dodatečně své povinnosti vůči bance nesplnil. Předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 29.498,02 Kč, což je nesplacená jistina, kapitalizovaný úrok z prodlení 2.854,42 Kč a kapitalizovaný úrok 4.789,90 Kč, které byly kapitalizovány ke dni postoupení pohledávky. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 o. s. ř.). 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Na nákladech řízení byla přiznána částka 2.632 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 1.1080 Kč, odměna advokáta dle § 14b odstavec 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a podání návrhu), dle § 14b odstavec 5 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby, zástupce žalobkyně řádně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad byla přiznána i 21% DPH ze základu 1.200 Kč částka 252 Kč. Z úřední činnosti soudu bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně na ustáleném vzoru návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se domáhá zaplacení peněžitého plnění ve skutkově i právně obdobných věcech a je jí přiznávána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o.