9 C 55/2020-111 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 12. 2019 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 57 652,21 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo], na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 60 000 Kč. Žalovaný dne [datum] vyčerpal úvěr částkou 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 939 Kč splatných vždy k 25. dni měsíce, přičemž první splátka byla stanovena na 25. 2. 2018 a poslední řádná splátka dne 25. 1. 2026. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr spolu s úvěrovým úrokem ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení, žalobkyně tak byla oprávněna požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a to ke dni 25. 12. 2018. Ke dni podání žaloby dne 12. 12. 2019 činila pohledávka žalobkyně částku 70 827,38 Kč, tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši 57 489,94, poplatky po splatnosti ve výši 162,27 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 57 489,94 Kč od 25. 12. 2018 do 12. 12. 2019 v kapitalizované výši 8 621,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 57 652,21 Kč od 25. 12. 2018 do 12. 12. 2021 v kapitalizované výši 4 553,18 Kč. Žalovaný byl k úhradě vyzván písemně kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 3. 12. 2019. Neuhradil však ničeho. 2. Žalovaný se ve věci omluvil z nařízeného jednání s tím, že trpí [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] a soudní státní by nezvládl absolvovat. U zdejšího soudu je vedeno řízení na omezení svéprávnosti v nakládání s finančními prostředky u jeho osoby. Dále žalovaný sdělil, že pobírá invalidní důchod ve výši 11 800 Kč měsíčně, nájem za bydlení hradí ve výši 6 000 Kč a poplatek za internet 250 Kč. [Anonymizovaný odstavec.] 4. S ohledem na tento stav zvala žalobkyně žalobu částečně zpět v částce kapitalizovaného úroku ve výši 8 621,99 Kč, v částce úroku z prodlení ve výši 10,9 % ročně z částky 57 489,94 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení a nadále požaduje přiznání bezdůvodného obohacení ve výši 57 652,21 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 553,18 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 57 652,21 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení a náklady řízení. Soud tak usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 9 C 55/2020-34, řízení částečně zastavil v souladu s částečným zpětvzetím žalobkyně. 5. U jednání soudu opatrovník žalovaného uvedl, že se domnívá, že si žalobkyně řádně neprověřila schopnosti žalovaného hradit úvěry vzhledem k tomu, že v lednu 2018 si vzal u žalobkyně čtyři úvěry, byť jim bylo známo, že je pouze invalidní důchodce. Pokud se u žalovaného nepodaří vyřídit insolvence, v podstatě po zbytek života bude mít pouze životní minimum po exekučních srážkách. 6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout klientovi peněžní prostředky formou spotřebitelského bezúčelového úvěru do celkové výše úvěrového limitu 60 000 Kč, peněžní prostředky mohou být čerpány ke dni 30. 1. 2018, jednorázově. Strany si dohodly, že vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 10,90 % ročně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činí 11,47 % ročně a celková částka, kterou je potřeba zaplatit činí 89 977,93 Kč, s tím, že žalovaný úvěr s úroky splatí v 96 měsíčních splátkách ve výši 939 Kč, vždy k 25. dni v měsíci, počínaje 25. 2. 2018, poslední splátkou dne 25. 1. 2026. 7. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 30. 1. 2018 do 31. 1. 2018, bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši 60 000 Kč. 8. Žalobkyně dále předložila historii účtu, kde jsou patrny veškeré platby žalovaného včetně jejich započtení. Žalovaný zaplatil celkem částku 3 550,03 Kč. 9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. 18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč, kterou čerpal, avšak nehradil řádně a včas. Proto soud žalobě vyhověl v částce 57 652,21 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy ve zbylé části byla žaloba vzata zpět a soud v této části řízení zastavil. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě, by měl žalovaný platit náklady řízení žalobkyni. S ohledem na to, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, pobírá pouze invalidní důchod, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.