11 C 13/2017-138 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 13. 1. 2017. Návrh byl podán původně jako návrh na vydání předběžného opatření současně se žalobou na ochranu osobnosti, kdy se žalobce domáhal náhrady vzniklé újmy po žalované [celé jméno žalované] a [webová adresa] s odůvodněním, že na sociální síti [webová adresa] v rubrice [webová adresa] byla uveřejněna bez žalobcova souhlasu jako otce vyobrazeného nezletilého fotografie žalované, která je sestrou matky nezletilého, a tedy tetou nezletilého, na vyobrazení je tato s nezletilým synem žalobce. Žalobce v žalobním tvrzení tvrdil, že tímto došlo k újmě na jeho osobních právech, zásahu do jeho základních lidských práv, kdy žalovaná opakovaně a ustavičně zveřejňuje fotografie nezletilého, na zapravení této újmy požadoval vydání rozsudku, jímž by bylo uloženo každému ze žalovaných zaplatit žalobci částku 10 000 Kč. 2. Druhý žalovaný ve svém podání ze dne 8. 3. 2017 uvedl, že neměl vědomost o možnosti protiprávnosti uložení uveřejněné fotografie, rovněž uvedl, že žalobce měl možnost uveřejněným odkazem na svých webových stránkách využít možnosti upozornění provozovatele serveru na protiprávnost, což však neučinil. Ani z povahy věci druhý žalovaný nemohl mít vědomost o tom, že by fotografie jakkoliv mohla vést s sebou protiprávní obsah nebo souvislost. 3. První žalovaná navrhla promlčení nároku žalobce a uvedla, že uveřejnění fotografie nepředstavuje zásah do osobnostních práv žalobce. Žalobce v tomto směru neprokazuje vznik újmy, a že se zveřejněním fotografie vyjádřila souhlas i matka nezletilého. 4. Soud měl k dispozici opatrovnický rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] s právní mocí 16. 12. 2021 ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kde okresní a krajský soud zamítl žalobci účast nezletilého v řízení na ochranu osobnosti v této věci. V odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v této opatrovnické věci je uvedeno, že žaloba není v zájmu nezletilého, v odůvodnění [název soudu] vyplývá, že dle názoru odvolacího soudu návrhy v popisu domnělých zásahů do práv nezletilého jsou neúplné, obecné, vychází ze subjektivního náhledu a hodnocení ze strany otce, kterou nejen matka, opatrovník, ani soud obou stupňů opakovaně dlouhodobě nesdílí a nepovažují je za důvodné k podání žaloby. 5. Po provedeném dokazování a právní úvaze soud dochází k závěru, že námitka promlčení zde neobstojí, neboť z provedeného dokazování, ani ze shodného tvrzení účastníků nevyplynulo datum uveřejnění předmětné fotografie, ani doba, kdy se žalobce o uveřejnění fotografie dozvěděl. 6. Po provedeném dokazování soud dochází k závěru, že žaloba není důvodná, kruciální úvahou a otázkou pro soud při této úvaze byla otázka, zda uveřejnění fotografie tety a synovce je protiprávní a jakkoliv zasahuje do osobnostních práv žalobce. Pro posouzení věci je podstatné, že napadený skutkový děj se odehrál na online médiu, za tyto jsou považovány prostředky všeho druhu, takové, které zprostředkovávají, umožňují komunikaci prostoru a časem prostřednictvím celosvětové sítě nazývané internet. Jedná se o sdělovací prostředek svého druhu. Pro právní posouzení věci soudu chybí komplexní právní úprava právních vztahů v online médiích. Speciálním zákonem v tomto oboru je zákon č. 480/2004 Sb., zákon o některých službách informačních společností a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informačních společností, jeho ustanovení § 5 uvádí, že odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informační služby uživatelem, za prvé je poskytovatel právní služby, jež spočívá v ukládá informací poskytnutých uživatelům odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele jen a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací, dle odst. 2 poskytovatel služby uvedený v odstavci 1 odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele. Ustanovení § 6 téhož zákona poskytovatelé služeb uvedení v tomto paragrafu nejsou povinni a) dohlížet na obsah jimi přednášených nebo ukládaných informací, b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávnost obsah informace. Toto ustanovení vztahující se sice k online médiích je pro tento případ nepoužitelné, neboť objektivně druhý žalovaný nebyl schopen posoudit protiprávnost uveřejnění fotografie, ostatně dle názoru soudu uveřejnění této fotografie protiprávní není, jak bude posléze vysvětleno, a tvrzené písemné upozornění žalobce o protiprávnosti na adresu druhého žalovaného, nezakládá důvod, aby tento učinil závěr o protiprávnosti obsahu, neboť sám obsah vyobrazení nezakládá důvody k pochybnostem. Při publikaci v online médiích existuje napětí mezi dvěma principy vycházející z Listiny základních práv a svobod, když jedním principem je článek 10 Listiny základních práv a svobod, jehož odstavec 1 uvádí, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst, chráněno jeho jméno. Dle odst. 2 téhož ustanovení každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého rodinného života a každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Na straně druhé je zde článek 17 LZPS, jehož článek 1 uvádí, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, a dle odst. 2 téhož ustanovení každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat idee a informace bez ohledu na hranice státu. Dle odst. 3 cenzura je nepřípustná, dle odst. 4 svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Tyto dva principy dle článku 5 a 17 jsou rovnocenné a nelze žádný z nich upřednostnit na úkor druhého. Napětí mezi těmito dvěma principy soud řešil nástroji občanského zákoníku, jehož § 2 odst. 1 uvádí, že každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá občanský zákoník, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. 7. V projednávané věci došlo k tomu, dle skutkového zjištění i dle výpovědi účastníků, že teta nezletilého uveřejnila na sociální síti společnou fotku – podobenku svoji společně se svým synovcem. 8. Soud dochází k přesvědčením, že touto uveřejněnou společnou podobenkou nedošlo k zásahu do základních práv žalobce, do jeho rodičovské zodpovědnosti, která dle § 858 občanského zákoníku zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. 9. Dle ustanovení § 875 občanského zákoníku rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte. 10. Soud vycházel rovněž z ustanovení § 927 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí. 11. Podstata práva na kontakt tety se synovcem tkví v samotné prvouce práva, tedy v Listině základních práv a svobod (LZPS), která již ve své preambuli předznamenává ochranu přirozených práv člověka, nikoli jen slavnostním provoláním, ale rovněž jako výkladovým pravidlem., které jako výztuha prochází celým občanským zákoníkem, když toto tento uvádí v ustanovení § 3 odst. 1, že soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Ustanovení § 19 odst. 1 věta první pak uvádí, že