12 C 276/2021-68 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 132.264 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne 6. 1. 2020 uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 75.000 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet v 30 měsíčních splátkách ve výši 7.236 Kč. Žalovaná nic nesplatila a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 22. 4. 2020. Žalovaná na úvěr nic nezaplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované bude poskytnuta částka ve výši 75.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 75.000 Kč, úrok ve výši 89,99% ročně, poplatek za pojištění schopnosti splácet, tedy celkem částku 190.500 Kč v 30 měsíčních splátkách ve výši 7.236 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 89,99 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o úvěr a doklady předložené k posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy z uvedeného je zřejmé, že žalobci bylo doloženo jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta, kdy v údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána na dobu neurčitou, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaná doložila svůj čistý měsíční příjem v listopadu 2019 ve výši 30.535 Kč, v říjnu 2019 ve výši 20.876 Kč, v hodnocení klienta je uvedeno, že žalované byl započten příjem 23.000 Kč, jako výdaje bylo započteno životní minimum, náklad na bydlení 1.400 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 17.190 Kč. Nebylo doloženo, že by bylo zkoumáno, jaké jsou skutečné náklady na bydlení žalované, nebylo řádně přezkoumáno, jaké jsou její výdělkové možnosti, kdy z pracovní smlouvy plyne, že tato doložila mzdový výměr na hrubou hodinovou mzdu 90 Kč za hodinu. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy a prozkoumány výdaje žalované. 14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 75.000 Kč, na kterou nic nesplatila. Tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl co do částky 75.000 Kč. 17. Jako důvodná byla přiznána též částka 2.658 Kč jako poplatek za úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 2.658 Kč. Podle přílohy č. 1 smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 886 Kč měsíčně. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 1, 2, 3, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3 x 886 Kč. 18. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Žalobce se dále domáhal zaplacení obchodního úroku a smluvních pokut. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být obchodní úrok a smluvní pokuta sjednány, navíc soud má za to, že výše sjednaného obchodního úroku je nemorální a tudíž absolutně neplatná, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.