12 C 355/2019-103 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2019 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 50.213 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 40.000 Kč s úrokem 151,62 % ročně, podle které měla žalovaná úvěr splácet měsíčně ve 48 splátkách po 3.279 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 19. 6. 2019. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 27.674 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že podle jejího názoru není dluh tak vysoký, dále uvedla, že je na rodičovské dovolené, nemá jiné příjmy než rodičovský příspěvek a přídavky na děti, má dvě vyživovací povinnosti. 3. V průběhu řízení pak bylo provedeno částečné zpětvzetí žaloby, v rozsahu provedeného zpětvzetí bylo řízení zastaveno. 4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 40.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 157.392 Kč v 48 měsíčních splátkách ve výši 3.279 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,82 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 5. Dále byl soudu předložen předsmluvní formulář, hodnocení klienta a evidenční karta klienta. Z dokladů plyne, že je zde uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je na rodičovské dovolené, její příjmy tvoří částka 15.000 Kč, kdy zároveň je zde uvedena částka 7.600 Kč, což je rodičovský příspěvek, ve společné domácnosti žijí dvě děti. Žalovaná doložila svůj čistý měsíční příjem - rodičovský příspěvek 7.600 Kč, příspěvek na bydlení 5.825 Kč, přídavky na obě děti a porodné. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, v průběhu doby však uhradila částku 27.674 Kč. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Naopak lze říci, že byla prokázána úvěruneschopnost žalované, kdy tato byla v době uzavření úvěrové smlouvy krátce po porodu druhého dítěte, měla dvě vyživovací povinnosti a prokazatelně doložila, že nemá jiné příjmy než sociální dávky. Nelze ponechat stranou ani skutečnost, že sjednaná úroková sazba je vysoce nemorální a již pouze z tohoto důvodu neplatná. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 40.000 Kč, na kterou splatila 27.674 Kč. Rozdíl tak činí částku 12.326 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 12.326 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalovaná pak požádala o zohlednění své sociální situace, kdy uvedla, že je na rodičovské dovolené, nemá jiné příjmy, než rodičovský příspěvek 5.750 Kč a přídavky na děti, toto soudu také doložila. Podle názoru soudu jsou u žalované splněny podmínky při povolení splátek, kdy je třeba přihlédnout k zájmům nezl. dětí ve výchově žalované, k tomu, že sama částečně plnila na dlužnou částku, dále soud zvážil také to, že oprávněný nárok žalobce není povolením splátek nijak ohrožen, kdy v dohledné době při dodržení splátek soudem stanovených dojde k zániku dluhu. Splácení je pak vázáno na řádné plnění soudem stanovených splátek, kdy pro případ porušení tohoto splátkového režimu by se stal celý zbytek dluhu jednorázově splatný. 19. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroku a smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.