14 C 24/2022-58 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 11 344 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč se splatností do 8. 4. 2020, následně došlo k postoupení pohledávky z této smlouvy na žalobkyni. Je žádáno o zaplacení jistiny 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 1 990 Kč, paušální náhrady 217 Kč za upomínání a jiných nákladů z předložených listin včetně výpisu úkonů, částku 3 344 Kč za sjednanou smluvní pokutu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostní formou. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 8 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 840 Kč do 8. 4. 2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 279,83 % ročně do data splatnosti. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o úvěru. Daná smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím tzv. verifikační platby, kdy žalovaný převedl částku v rozmezí od 0,01 – 1 Kč ze svého účtu na účet [právnická osoba], smlouva obsahuje správné identifikační údaje žalovaného, kdy výpisy z účtu bylo prokázáno zaslání 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného. 4. Smlouvou o postoupení předmětné pohledávky společnosti [právnická osoba] a žalobkyně ze dne [datum] bylo prokázáno postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Dne 25. 6. 2021 původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky. 5. Soud žalobkyni vyzval k tvrzení a prokázání ověřování úvěruschopnosti žalovaného, když žalobkyně soudu sdělila, že takovými doklady nedisponuje a bere žalobu zpět co do částky kapitalizovaného úroku 1 990 Kč a smluvní pokuty v částce 3 344 Kč. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, sama žalobkyně soudu sdělila, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč, která nebyla vrácena. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy splatnost se řídí sjednané splatností z jinak neplatné smlouvy, když došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém nároku bylo řízení pro zpětvzetí zastaveno. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dále se tyto náklady skládají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. K aplikaci § 14b a. t. bylo přistoupeno proto, že dané řízení bylo zahájeno návrhem podaným mj. u Okresního soudu ve Znojmě na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Za zpětvzetí žaloby ze dne 4. 4. 2022 odměna přiznána nebyla, neboť případný náklad za tento úkon právní služby byl způsoben výhradně žalobkyní, která měla podat žalobu již v rozsahu jejího částečného zpětvzetí.