21 C 12/2022-44 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 9. 11. 2021 se [název žalobkyně] (dále jen„ žalobce“) domáhala zaplacení částky 6 034 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka], [VIN kód], vedené v registru vozidel jako provozované, jehož vlastníkem/provozovatelem je žalovaný, nemělo v období od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobci vznikl dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na příspěvek a dle § 4 odst. 4 téhož zákona na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 10. 8. 2021. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dané vozidlo bylo havarované, nepojízdné, že z tohoto důvodu není povinen platit do garančního fondu a že dané auto daroval. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z výzvy žalobce soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištěné vozidlo, a to za nepojištěné období od [datum] do [datum], tj. za 122 dní. Znovu vyzval žalobce žalovaného k úhradě písemnými upomínkami. Ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] vyplynulo, že automobil byl v předmětném období nepojízdný, nebyl však darován, k jeho likvidaci na začátku roku 2021 došlo na základě plné moci od žalovaného, který tak byl stále jeho vlastníkem. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Po provedeném dokazování soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobce na dlužnou částku vyplývá z ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb. Soud má za prokázáno, že žalovaný, jakožto vlastník (provozovatel) vozidla, neuhradil příspěvek za nepojištěné vozidlo. Skutečnost, že nebylo vozidlo fakticky provozuschopné, není dle zákonné úpravy relevantní, když jej žalovaný takto nenechal vyznačit v příslušném registru. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 6 034 Kč spolu s úrokem z prodlení. Nárok žalobce na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 549 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 034 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, výzvy k plnění, žaloba) a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 3. 2022 náhrada 756 Kč za cestovné v částce 156 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 300 Kč ve výši 693 Kč, kdy nebyla požadována daň z přidané hodnoty z jízdného ve výši 156 Kč. Lhůta k plnění byla v případě obou výroků stanovena na návrh žalovaného v trvání dvou měsíců, kdy žalobce k tomu výhradu nevznesl.