21 C 177/2022-91 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 34 590 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný dne 10. 10. 2019 čerpal úvěr ve výši 28 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s navýšením v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 685 Kč. Součástí těchto splátek byla i sjednaná platba za pojištění schopnosti splácet v částce 154 Kč měsíčně. Žalovaný dluh řádně nesplácel, na základě čehož došlo v souladu se smluvním ujednáním ke zesplatnění pohledávek z úvěru ke dni 22. 7. 2021. Žalobkyně žádá o zaplacení následující částky: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 20 400,62 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím (právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč); c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 600 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 7. 2021 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 29 931,62 Kč od 24. 7. 2021 do 18. 10. 2021 ve výši 2 603,91 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 28 931,62 Kč od 19. 10. 2021 do 30. 12. 2021 ve výši 2 111,89 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 27 931,62 Kč od 31. 12. 2021 do 9. 2. 2022 ve výši 1 145,13 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 26 400,62 Kč od 10. 2. 2022 do 1. 3. 2022 ve výši 528 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 24 400,62 Kč od 2. 3. 2022 do 30. 3. 2022 ve výši 707,60 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 23 400,62 Kč od 31. 3. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 702 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 22 400,62 Kč od 30. 4. 2022 do 30. 5. 2022 ve výši 694,40 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 21 400,62 Kč od 31. 5. 2022 do 29. 6. 2022 ve výši 642 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 20 400,62 Kč od 30. 6. 2022 do 3. 10. 2022; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 7. 2021 do zaplacení, tj. úrok z částky 25 912,06 Kč od 24. 7. 2021 do 1. 3. 2022 ve výši 2 148,07 Kč, úrok z částky 24 400,62 Kč od 2. 3. 2022 do 30. 3. 2022 ve výši 153,70 Kč, úrok z částky 23 400,62 Kč od 31. 3. 2022 do 29. 4. 2022 ve výši 152,40 Kč, úrok z částky 22 400,62 Kč od 30. 4. 2022 do 30. 5. 2022 ve výši 150,97 Kč, úrok z částky 21 400,62 Kč od 31. 5. 2022 do 29. 6. 2022 ve výši 139,50 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 20 400,62 Kč od 30. 6. 2022 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,5 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f), tedy u částky v celkové výši 23 497 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení, a to od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr zaplatil celkem 38 783 Kč. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil u jednání tak, že s žalobou nesouhlasí, kdy zaplatil více, než si půjčil. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] jejich příloh včetně přihlášky do skupinového pojištění schopnosti splácet, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta možnost čerpat úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s navýšením o poplatky, úroky, sjednané pojistné v celkové výši 91 860 Kč v šedesáti měsíčních splátkách ve výši 1 685 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 83,90 % ročně. 4. Z prohlášení a výpisu z č. l. 36-37 vyplynulo, že úvěr měl být dle shora uvedené úvěrové smlouvy žalovaným čerpán na bankovní účet [jméno] [příjmení] s jejím předchozím souhlasem. 5. Z karty klienta z č. l. 7 vyplynulo, že byl žalovaným čerpán úvěr ve výši 28 000 Kč dne [datum] (shodně jako na dokladu o vyplacení úvěru z č. l. 30), žalovaný na úvěr zaplatil celkem 38 783 Kč. 6. Z výpisu SOLUS z č. l. 28 vyplynulo, že dne 8. 10. 2019 k žalovanému v tomto registru nebyly vedeny dlužné splátky. 7. Z výpisu z NRKI z č. l. 29 vyplynulo, že dne 1. 10. 2019 bylo uskutečněno vyhodnocení žalovaného v rámci tohoto registru s výsledkem nízkého rizika nesplácení. 8. Z hodnocení klienta z č. l. 38 vyplynulo, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalovaný prohlašoval, že má pravidelný měsíční příjem toliko v částce 12 334 Kč, bylo vycházeno z toho, že žalovaný nemá jiné splátky vyjma splátek pro žalobkyni z jiné smlouvy ve výši 4 573 Kč, bylo počítáno s nákladem v částce životního minima 3 410 Kč měsíčně, výdaji na dopravu a záliby nula korun českých a v částce 1 000 Kč měsíčně na bydlení ve [obec] v obecní/státní nemovitosti, celkem bylo počítáno s rezervou 1 000 Kč a disponibilními výdaji 2 351 Kč měsíčně (tj. 12 344 Kč - 4 573 Kč – 3 410 Kč – 1 000 Kč). 9. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob předloženého žalobkyní k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z č. l. 65 bylo zjištěno, že výše základu daně žalovaného v roce 2018 činila pouze 98 674 Kč, kdy příjmy činily 246 686 Kč a výdaje související s příjmy 148 012 Kč. 10. Z výpisu z registru ekonomických subjektů z č. l. 91 ke dni 15. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl k uvedenému dni zapsán jako podnikající fyzická osoba. 11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdejším znění, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 věta první a třetí téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Jde-li o příjem žalovaného, k tomuto bylo doloženo pouze prohlášení v kartě klienta, dle něhož měl mít příjem 12 334 Kč coby osoba samostatně výdělečně činná, což bylo ověřeno pouze daňovým přiznání za předcházející kalendářní rok s částkou ke zdanění ani nedosahující tvrzeného příjmu, kdy však žalovaný užil tzv. paušální částku nákladů z příjmů. Vedle částky 4 573 Kč m