21 C 2/2022-33 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit dlužné televizní poplatky ve výši 3 375 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 578,96 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný se přihlásil v listopadu 2005. Neplatil však televizní poplatek, vznikl mu dluh ve výši 3 375 Kč za měsíce prosinec 2018 až prosinec 2020 po 135 Kč měsíčně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, kdy neprocesně emailovou zprávou sdělil, že s dluhem vůči žalované souhlasí a tento uhradí, ze zdravotních důvodů požádal o konání jednání v nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného na základě výsledků provedeného dokazování. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný televizní přijímač přihlásil tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v roce [rok] na adrese [adresa žalovaného]. Dopisem byl žalovaný informován o dluhu. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v daném řízení zcela důvodná. V souladu s ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku a úroky z prodlení v kapitalizované výši, a to v delší lhůtě jednoho měsíce s ohledem na jeho zdravotní stav. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, za které považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů dle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč za každý úkon, celkem 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů právního zastoupení, které však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu posoudil jako náklady, které nejsou účelně vynaložené (nález ze dne 2. 1. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1447/18, nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). V projednávaném případě má soud za to, že nejde o výjimečnou situaci, nejsou zde žádné specifické okolnosti případu, proto náklady za zastoupení advokátem nepovažuje za účelně vynaložené.