21 C 251/2021-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 8 368,13 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalovaný a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě něho byla čerpána převodem částka 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10.519 Kč do 15. 9. 2019. Žalovaný však jistinu a další platby neplatil. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny za každý den prodlení. Došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Je žádáno o zaplacení jistiny ve výši 7.999,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 13. 4. 2021 do zaplacení, částky nazvané kapitalizovaný úrok ve výši 6.143,59 Kč, který sestává z paušálně sjednaného poplatku 2.519 Kč, poplatků za upomínání 500 Kč (které jsou součástí předmětu řízení vedle jistiny 7 999,97 Kč, smluvní pokuty 368,16 Kč; předmět řízení tak činí 11 387,13 Kč) a úroku 3.124,59 Kč, dále z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.233,97 Kč počítaného z dlužné jistiny 7.999,97 Kč od 16. 9. 2019 do 1. 4. 2021, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu dlužníka, smluvní pokutu ve výši 368,16 Kč za prodlení s úhradou jistiny 7.999,97 Kč od 16. 9. 2019 do 1. 11. 2019. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. A6768/115979 ze dne 26. 8. 2019 a výpisu z účtu potvrzující zaslání verifikační platby žalovaným soud zjistil, že ji uzavřeli [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný na částku 8.000 Kč se splatností do 15. 9. 2019. Potvrzením o provedené platbě z účtu bylo prokázáno poskytnutí smluvené částky 8.000 Kč žalovanému. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ porušení povinnosti zaplatit jistinu řádně a včas. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem původního věřitele. 5. Výzvou k plnění byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Žalobkyně nepředložila před ukončením dokazování relevantní podklady pro prokázání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, která má charakter spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom byla v rámci předvolání marně vyzvána k tvrzení a doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, stejně jako byla poučena o svých procesních povinnostech tvrdit a prokazovat. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. 11. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na obecné informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná pro zjevný rozpor se zákonem. 12. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8.000 Kč, na kterou bylo dle tvrzení žalobkyně hrazeno 0,03 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, který však danou smlouvy (jinak neplatnou) uzavřel s tím, že má peníze vrátit ve smluveném termínu. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Nebyl přiznán kapitalizovaný úrok ve výši 6 143,59 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částka 368,16 Kč, neboť tyto nároky nelze odvozovat z neplatné smlouvy, tento nárok nebyl prokázán. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 912,06 Kč, přičemž tato částka představuje 40,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení co do jeho předmětu v rozsahu 70,25 % a úspěchu žalovaného co do předmětu řízení v rozsahu 29,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 387,13 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.