21 C 264/2021-47 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 7.180 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta částka ve výši 4.000 Kč se splatností do 16. 12. 2019. Následně došlo k postoupení pohledávky původního věřitele ze smlouvy na žalobkyni. Je žádáno o proplacení částky 4.000 Kč neuhrazené jistiny a částky a dále smluveného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.108 Kč se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek ve výši 10 % ročně od 17. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo ] datované dne [datum] a potvrzení o platbě soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč se platností do 16. 12. 2019, kdy byl úvěr čerpán ve výši 4.000 Kč odesláním této částky dne 25. 11. 2019 na účet žalovaného s uvedením jeho rodného čísla. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Smlouvou o postoupení a oznámením bylo prokázáno postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně provedla jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného apod. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 4.000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu poskytnutého úvěru z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků ve výši 3 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 108 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být poplatek sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 187 Kč, přičemž tato částka představuje 12,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 108 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.