21 C 39/2022-43 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2021 se žalobkyně po částečném zpětvzetí domáhala zaplacení dlužných částek 24 Kč a 1 500 Kč s úroky z prodlení, neboť žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a uzavřel tak s ní smlouvu o přepravě osob. Při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu tak povinnost zaplatit dlužné jízdné 24 Kč a přirážku 1 500 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Žalovanému bylo doručeno předvolání s žalobou do vlastních rukou. Soud danou věc posoudil tak, že žalovaný coby sedmnáctiletý mladík, který asi do dvou měsíců dovrší osmnáct let života, je s to v dané konkrétní věci samostatně právně jednat, kdy i předmět sporu, tedy nepředložení jízdního dokladu při jízdě tramvají, jakož i posouzení následků odpovídá rozsahu rozumové a volní vyspělosti tehdy sedmnáctiletého žalovaného. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne [datum] bez jízdního dokladu, totožnost cestujícího byla zjištěna z dokladu totožnosti [číslo]. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky vyplývá z ust. § 2550 o. z., zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu. Soud má za prokázáno, že žalovaný použil při přepravě dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 24 Kč, 1 500 Kč a úroky z prodlení, které jsou v souladu s ust. § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Soud však ve smyslu § 150 o. s. ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu řízení s přihlédnutím k nezletilosti žalovaného, a to vyjma zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč.