4 C 15/2022-27 — Okresní soud ve Znojmě

1. Podle § 157 odst. 4. o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu. 2. Návrhem ze dne 27. 10. 2021 domáhal se žalobce zaplacení částky 2.160 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 443,99 Kč. 3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování. 4. V daném případě soud z tvrzení žalobce a jím předložených dokladů zjistil, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, tuto povinnost splnila 1. 5. 2004. Vznikla jí tak povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti a za období listopad 2018 až červenec 2019, a dále listopad 2019 až květen 2020 dluží na poplatcích částku [částka] (16 měsíců x 135 Kč). 5. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. 7. Podle § 10 téhož zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určené předpisy práva občanského. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužného televizního poplatku 8. 3. 2021. Žalovaná na svoji obranu neuvedla žádné okolnosti, které by pohledávku žalobce vyvracely či zpochybňovaly, a soud proto rozhodl v souladu se žalobním návrhem. Příslušenstvím pohledávky je zákonný úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce pak kapitalizoval zákonný úrok z prodlení do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 27. 10. 2021 v částce 443,99 Kč, k prodlení žalované dochází vždy každý měsíc k 16. dni v měsíci. Specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení je přílohou žaloby. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z 9. 10. 2008, nález I. ÚS 1452/09 ze 17. 8. 2009, nález IV. ÚS 1087/09). Žalobce není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobci nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobci, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po 100 Kč (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši 600 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.