4 C 181/2022-52 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.716,47 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem, společností [právnická osoba] [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému hotovost ve výši 10.000 Kč převzatou v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 8.592 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkem 18.592 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1.328 Kč, s první splátkou splatnou v měsíci následujícím po podpisu smlouvy, poslední splátkou k 1. 6. 2021. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána získáním informací od žalovaného vyplněné žádosti o úvěr, kdy tento doložil doklady k doložení bonity žalovaného. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas, uhradil 11.542 Kč, tj. 8 splátek. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední předepsané splátky, tj. k 1. 6. 2021, od 2. 6. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum] postoupil věřitel [právnická osoba], pohledávku žalobci, o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Celková hodnota činila ke dni postoupení 13.120,55 Kč, sestávala z nesplacené jistiny 3.997,01 Kč, nesplaceného smluvního úroku 160 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 1.858,06 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 352,38 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 682,55 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3.000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 434,21 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 252,70 Kč a postoupené smluvní pokuty 1.883,64 Kč. Žalobce se rozhodl část pohledávky ve prospěch žalovaného neuplatnit, nadále požaduje nesplacenou jistinu 3.997,01 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 160 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1.858,06 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 352,38 Kč, inkasní poplatek 682,55 Kč, smluvní úrok po revizním přepočtu ve výši 295,67 Kč, tj. od 2. 6. 2021 do 29. 11. 2021, kdy základem je jistina ve výši 3.997,01 Kč úročená sazbou 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 162,62 Kč, tj. od 2. 6. 2021 do 29. 11. 2021 z jistiny 3.997,01 Kč, smluvní pokuta ve výši 719,46 Kč, kdy tuto požaduje žalobce v souladu se smlouvou ve výši 0,1 % denně z částky nesplacené jistiny 3.997,01 Kč od 2. 6. 2021 do 29. 11. 2021, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 3.997,01 Kč od 23. 12. 2021. Předžalobní výzva byla zaslána dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. 3. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 4. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kdy celková částka byla převzata žalovaným v hotovosti při podpisu smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, ten se zavázal jistinu spolu s náklady spotřebitelského úvěru 8.592 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 18.592 Kč, vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč od 1. 5. 2020, kdy za poskytnutí úvěru by sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, inkasní poplatek 1.800 Kč, úrok v dohodnuté výši 963 Kč, RPSN 272,44 % Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] mezi věřitelem x [právnická osoba], a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce. 5. V žalobě však bylo tvrzeno, že původní věřitel řádně prověřil i schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soud doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Naopak z přiložených listin se podává, že žalobce nezkoumal úvěruschopnost řádně, nedoložil vyhodnocení v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, ev. dalších, neprověřil centrální evidenci exekucí, ač žalovaný v žádosti o úvěr potvrdil srážky z důchodu k exekučně vymáhaným částkám. V kartě žádosti o úvěr je uveden jako jeho jediný měsíční příjem starobní důchod ve výši 9.207 Kč, náklady na bydlení a energie, jídlo a dopravu ve výši 1.000 Kč se jeví podhodnocené, současně uvedl měsíční splátky stávajících půjček. Uvedl bydlení u rodičů, kdy sám žalovaný je ročník 1952, z interní činnosti soudu je tomuto známo, že otec žalovaného nežije již od r. 1992, matka bydlí na jiné adrese, bydliště žalovaného je ve vlastnictví 3. osob. Náklady na bydlení se tak jeví zjevně podhodnocené, žádné inkaso doloženo nebylo. Současně v žádosti uvedl, že splácí exekučně vymáhané částky pomocí srážek z důchodu, kdy částka exekučně vymáhaná činí 5.000 Kč, při vypočteném měsíčním použitelném příjmu ve výši 4.001 Kč pak měsíčně je žalovaný v záporných číslech, úvěr tak neměl být vůbec poskytnut, kdy ještě před poskytnutím tohoto úvěru byl žalovaný v situaci, kdy i při podhodnocených výdajích neměl dostatečné prostředky na úhradu stávajících závazků. 6. Ze splátek půjčky se podává, že ze strany žalovaného bylo uhrazeno celkem 11.542 Kč. 7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získaných od žalovaného, nedoložil kontrolu žalovaného v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a v evidenci exekucí. I z karty žádosti o úvěr je zřejmé, že disponibilní příjem žalovaného nedostačuje ani k úhradě dosavadních závazků, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnu