4 C 253/2021-82 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 12.720 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO] (kdy část závodu zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů této společnosti byla dne [datum] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]), smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12.000 Kč, převzatý v hotovosti při podpisu smlouvy, žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 8.280 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, poplatku za hotovostní inkaso splátek, celkem 20.280 Kč, a to formou 13 pravidelných splátek po 1.560 Kč, s první splátkou splatnou v měsíci následujícím po podpisu smlouvy, poslední splátkou k 2. 3. 2018. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas, uhradil 13.560 Kč, tj. 8 splátek, ocitl se tak v prodlení s úhradou. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum] postoupil věřitel [právnická osoba] (původně [právnická osoba]) pohledávku žalobci, o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Celková hodnota činila ke dni postoupení 16.223,43 Kč a sestávala z nesplacené jistiny 6.720 Kč, sankčního poplatku 1.000 Kč, nákladů na vymáhání 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2.003,43 Kč a smluvní pokuty 6.000 Kč. Žalobce se rozhodl část pohledávky ve prospěch žalovaného neuplatnit, nadále požaduje nesplacenou jistinu 6.720 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.569,63 Kč, tj. z neuhrazené jistiny úvěru od 3. 3. 2018 do 30. 11. 2020, dále zákonný úrok z prodlení od 22. 12. 2020 do zaplacení z jistiny ve výši 6.720 Kč. V souladu s čl. V. smlouvy požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6.720 Kč od 3. 3. 2018 do 11. 8. 2020, tj. 6.000 Kč. Předžalobní výzva byla zaslána dne 15. 3. 2021. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána získáním informací od žalovaného a v insolvenčním rejstříku, kdy tento doložil příjmy a výdaje, zaměstnání a předložil pracovní smlouvu, složenky, výplatní pásky, čestné prohlášení, má za to, že bonita žalovaného byla dostatečně prověřena. 2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. 3. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 4. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] (kdy k [datum] byla část závodu společnosti převedena na společnost [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kdy celková částka byla převzata žalovaným v hotovosti při podpisu smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 12.000 Kč, ten se zavázal jistinu spolu s náklady spotřebitelského úvěru 8.760 Kč, tj. celkovou dlužnou částku 20.760 Kč vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč od 21. 5. 2018, kdy za poskytnutí úvěru by sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2.640 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 2.280 Kč a úrok dohodnuté výši RPSN činí 189,38 % Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] mezi věřitelem [právnická osoba] (kdy právním předchůdcem byl původní věřitel [právnická osoba ] [anonymizováno] x [právnická osoba]), a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto žalobce žalovaného uvědomil předžalobní výzvou z 15. 3. 2021. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu ani přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, naopak z přiložených listin se podává, že žalobce nedoložil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech, v credit scoringu jsou chyby či domněnky, kdy je uvedena smlouva na dobu neurčitou, doložena je však k žádosti smlouva na dobu určitou, dle doložených výplatnic se příjmy žalovaného pohybují na hranici minimální mzdy, životní náklady ani náklady na bydlení jeho či osob sdílejících domácnost nejsou doložené či jsou podhodnocené (např. stravování tří osob, z toho dvou dospělých osob a jednoho nezletilého dítěte do 6 let v celkové částce 3.000 Kč pro všechny na kalendářní měsíc), výpočty nákladů chybné, kdy vycházely z jiných než doložených částek, z výplatních pásek navíc vyplývá, že žalovaný měl uložené srážky pro výživné či výkon rozhodnutí, příjem partnerky je pak doložen složenkami z Úřadu práce, kdy toto nevypovídá o tom, z jakého důvodu byly přiznány a vyplaceny. V takové situaci je naprosto nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci potenciálního dlužníka, provést lustraci v registrech, hodnověrně objasnit a zhodnotit příjmovou i výdajovou situaci potenciálního dlužníka, kdy toto ze strany žalobce nebylo žádným způsobem doloženo. 5. Ze splátek půjčky se podává, že ze strany žalovaného bylo uhrazeno celkem 13.560 Kč. 6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložil informace od žalovaného, výplatní pásky ze zaměstnání a další podklady, kdy však soud nemá za to, že tyto ve svém souhrnu nebudí důvodné pochybnosti o tom, že byly řádně vyhodnoceny z hlediska příjmů a výdajů žalovaného či dalších členů jeho domácnosti, soudu tak nebyly předloženy doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného řádně. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v p