4 C 288/2021-33 — Okresní soud ve Znojmě

1. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, případně se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. V daném případě se žalobce domáhal zaplacení částky 3.510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,99 Kč. 3. Žalované byl návrh na zahájení řízení doručen na adresu jejího trvalého pobytu spolu s předvoláním k jednání na den 19. 1. 2022, a to uložením u Pošty [obec] 8. 12. 2021 s účinky doručení ke dni 18. 12. 2021 ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila. 4. V daném případě soud z tvrzení žalobce a jím předložených dokladů zjistil, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a tuto svou povinnost splnila 31. 12. 2015. Zároveň jí vznikla povinnost platit v souladu se zákonem číslo 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná však této své zákonné poplatkové povinnosti nedostála a nezaplatila televizní poplatek za období od července 2018 do srpna 2020 v celkové výši 3.510 Kč. Televizní poplatek pak představoval 135 Kč měsíčně. 5. Dle ust. § 7 odst. 2 zákona číslo 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 6. Podle § 10 citovaného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům, ani na základě výzvy [žalobce], jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [žalobce] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobce výzvou ze dne 27. 11. 2020 požadoval zaplacení dlužných televizních poplatků, posledně pak 29. 1. 2021, tato výzva byla žalované doručena náhradním způsobem, a to uložením u pošty 4. 2. 2021. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila, neuvedla tedy žádné takové podstatné okolnosti, které by pohledávku žalobce vyvracely či zpochybňovaly a soud rozhodl v souladu se žalobním návrhem. Příslušenstvím pohledávky je zákonný úrok z prodlení, jehož výši pak žalobce kapitalizoval za období 16. 7. 2018 do 16. 8. 2020, a to částkou 623,99 Kč Celkem tedy byla přiznána částka 4.133,99 Kč. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z 9. 10. 2008, nález I. ÚS 1452/09 ze 17. 8. 2009, nález IV. ÚS 1087/09). Žalobce není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobci nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobci, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po 100 Kč (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši 600 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.