4 C 321/2021-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 9. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky ve výši 6.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve v původní výši 3.000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 6.000 Kč, který měl být splacen nejpozději [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek původního věřitele [webová adresa], kdy k ověření byl vyžadován registrační poplatek ve výši 1 Kč, převedený z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný prostředky čerpal, ale do uvedené data splatnosti nevrátil. Pohledávka původního věřitele byla dne [datum] postoupena na věřitele [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], smlouvou o postoupení pohledávek, přechodným věřitelem byla pohledávka postoupena dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl na základě výsledků provedeného dokazování. 3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o úvěru [číslo] kdy celková částka byla převedena na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal částku vrátit do 24. 10. 2020, tuto svou povinnost však nesplnil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem a ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, kdy žalobce žalovaného o tomto uvědomil spolu s předžalobní výzvou dne 14. 4. 2021. Soud má tak po provedeném dokazování, že žaloba byla podána důvodně, žalovaný v řízení netvrdil ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení úvěru nevznikl, či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měl být úvěr splacen, proto soud žalobě vyhověl, žalobci pak přísluší úrok z prodlení v zákonné výši, neboť nezaplacením úvěru ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal dne následujícího po sjednaném datu splatnosti úvěru do prodlení s plněním peněžité povinnosti, dle § 1970 o. z., ve výši dne nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Řetězec postoupení pohledávky pak dokládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, kdy postoupení bylo učiněno v souladu s § 1879 o. z. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, o lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Na nákladech řízení byla přiznána částka 6.934 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 z tarifní hodnoty 6.000 Kč v částce 1.500 Kč za úkon (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žalobní návrh), tj. 4.500 Kč, k tomu 3x náhrada režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. 900 Kč, a DPH 21 %, tj. 1.134 Kč.