5 C 129/2022-63 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2022 se žalobce domáhal zaplacení celkové dlužné částky 73.160 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění nároku 1) na zaplacení částky 34.450 Kč s příslušenstvím uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 24.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 4.800 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.600 Kč, a dále za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 600 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 730 Kč, počínaje dne 22. 11. 2019, poslední splátka byla stanovena na 8. 1. 2021. Neuhradila však splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to od 9. 1. 2021, včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 25,26 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy. Žalobce požaduje nižší sazbu, než byla ve smlouvě sjednána. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanou částku tvoří dluh na jistině ve výši 24.000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 10.450 Kč. Nárok 2) na zaplacení částky 38.710 Kč s příslušenstvím žalobce odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 6.800 Kč s úrokovou sazbou 20,74 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 8.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 22.800 Kč, a dále za doplňkovou službu životního pojištění 960 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 80 týdenních splátkách po 982 Kč, počínaje dnem 25. 4. 2019, poslední splátka byla stanovena na 3. 11. 2020. Neuhradila však splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to od 4. 11. 2020, včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení z dlužné jistiny 27.002 ve výši 20,74 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalovanou částku tvoří dluh na jistině ve výši 27.002,40 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 11.707,60 Kč. Ve svém podání ze dne 26. 7. 2022 pak žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením jednotlivých smluv ověřil majetkovou situaci žalované dle výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy, kdy žalovaná uvedla, že je zaměstnána v hlavním pracovním poměru jako servírka, přičemž její měsíční příjem činil 31.791 Kč, resp. 37.808 Kč. I s ohledem na nižší půjčky s kratší dobou splácení, u kterých je nižší riziko porušení, neměl právní předchůdce žalobce důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník se dohodly dne [datum] na poskytnutí úvěru pro žalovanou ve výši 40.000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 80 týdnů a zápůjční úroková sazba činila 20,74 % p.a. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 78.560 Kč, z toho 40.000 Kč tvořila jistina, 6.800 Kč úrok, 8.000 Kč administrativní poplatek, 22.800 Kč odměna za hotovostní inkaso splátek a 960 Kč poplatek za pojištění, to vše se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných týdenních splátkách po 982 Kč. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou bylo dohodnuto refinancování staršího úvěru, proto žalovaná svým podpisem smlouvy stvrdila, že převzala částku 28.897 Kč v hotovosti dle čl. 1 a čl. 9 smlouvy. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník se dohodly dne [datum] na poskytnutí úvěru pro žalovanou ve výši 24.000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů a zápůjční úroková sazba činila 32,15 % p.a. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit celkem 43.800 Kč, z toho 24.000 Kč tvořila jistina, 4.800 Kč úrok, 4.800 Kč administrativní poplatek, 9.600 Kč odměna za hotovostní inkaso splátek a 600 Kč poplatek za pojištění, to vše se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních hotovostních splátkách po 730 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 24.000 Kč převzala v hotovosti dle čl. 1 smlouvy. Z dokumentu nazvaném Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] a dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byla prostřednictvím společnosti [právnická osoba] coby pojistníka poskytnuta pojistná ochrana dle skupinové pojistné smlouvy pro případ smrti, úplné trvalé invalidity nebo pracovní neschopnosti. Z karet zákazníka ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo doloženo řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalované, které po odečtení měsíčních výdajů na bydlení a osobních výdajů zůstával použitelný měsíční příjem ve výši 26.508 Kč, resp. 31.532 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022. Výzvou k plnění ze dne 16. 3. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. V souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku a v souladu s uzavřenými smlouvami tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobce tyto poskytnuté peněžní prostředky dohodnutým způsobem. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že před uzavřením jednotlivých smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná řádně nesplácela splátky a vznikl jí tak dluh, s jehož úhradou se dostala do prodlení, žaloba je proto důvodná i v části úroku z prodlení, na nějž nárok vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku, a jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dluh za žalovanou byl postoupen na žalobce dne [datum] v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, což zakládá aktivní věcnou legitimaci žalobce k vedení sporu. Žalovaná pak nároky žalobce žádným způsobem nezpochybnila ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužné částky s příslušenstvím, částečně kapitalizovaným pro období do postoupení pohledávky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 4.060 Kč (§ 7), 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 13), DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 2.746,80 Kč a zaplacený soudní poplatek 2 927 Kč, celkem 18.753,80 Kč, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce dále žádal přiznání nákladů řízení za 1 úkon právní služby, a to písemné podání ze dne 26. 7. 2022. Soud ovšem tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené, když žalobce ve svém písemném podání pouze zopakoval žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, která již byla obsahem žaloby. Ohledně doplnění některých tvrzení je pak soud toho názoru, že tato již měla být obsahem samotné žaloby a neměla by být uváděna až na výzvu soudu. Proto soud žalobci náklady řízení za tento úkon nepřiznal.