5 C 13/2022-86 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou [název soudu] dne 31. 7. 2021 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 1.770 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že se domáhá po žalované zaplacení pouze částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované spolu se zákonným úrokem z prodlení. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou půjčku a úrok ve výši 364 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 4. 2015. Nehradila však splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 2.230 Kč. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 1.770 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 4.000 Kč a uhrazenou částkou 2.230 Kč, a zákonný úrok z prodlení, jež žalobce částečně kapitalizoval za období od 14. 4. 2015 do 6. 12. 2019 v částce 694,73 Kč. Žalovaná ve věci sdělila, že by chtěla dlužnou částku uhradit, následně na svůj dluh zaplatila částku 1.000 Kč. Ze strany žalované bylo soudu předloženo prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobce vzal pro uhrazenou částku žalobu částečně zpět, proto Okresní soud ve Znojmě svým usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 5 C 13/2022 – 68, řízení o zaplacení částky 1.000 Kč zastavil. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech soud zjistil, že žalovaná je samoživitelka, pobírá dávky hmotné nouze a má jednu vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Měsíčně hradí nájemné ve výši 11.100 Kč, jsou proti ní vedeny exekuce. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník se dohodli na poskytnutí půjčky pro žalovanou ve výši 4.000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že jí peněžní prostředky byly vyplaceny v hotovosti při podpisu smlouvy v souladu s čl. 5 předmětné smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Výzvou k plnění ze dne 3. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 4.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy o půjčce. Žalovaná poskytnutou částku nevrátila v plné výši, jedná se z její strany o bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vrátit. Žalovaná se s úhradou svého dluhu dostala do prodlení, žaloba je proto důvodná i v části úroku z prodlení, který žalobce částečně kapitalizoval. Nárok žalobce na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku, přičemž jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce je pak ve věci aktivně legitimován, neboť prokázal, že pohledávka za žalovanou mu byla platně postoupena. Žalovaná nárok žalobce žádným způsobem nezpochybnila ani nevyvrátila, ba právě naopak měla snahu svůj dluh vůči žalobci splnit a částečně na něj plnila. Proto soud žalobě vyhověl i ve zbývající části. S přihlédnutím k osobním a majetkovým poměrům žalované soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované povinnost uhradit zbývající dlužnou částku a náklady řízení žalobci v pravidelných měsíčních splátkách, a to po ztrátou výhody splátek. To znamená, že v důsledku prodlení se splněním některé ze splátky by se stal splatným celý dluh. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla a pro jejíž chování vzal žalobce návrh částečně zpět, když žalovaná na svůj dluh po podání žaloby částečně plnila. Žaloba tak byla podána důvodně. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč (§ 14b odst. 1), a 1 úkon (částečné zpětvzetí žaloby) po 1.000 Kč (§ 14b odst. 2 ve spojení s § 7), dále 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a 1 x režijní paušál po 300 Kč (§14b odst. 5 písm. b) DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 462 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 3.062 Kč, které je žalovaná povinna uhradit společně s dlužnou částkou žalobci v pravidelných měsíčních splátkách, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Soud nepřiznal žalobci požadovanou odměnu za úkon písemné podání ze dne 4. 2. 2022, neboť tento není účelný, nejde o účelně vynaložené náklady. Podání je pouze doplněním žalobního návrhu a neobsahuje žádná nová žalobní tvrzení.