5 C 161/2022-59 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 1. 6. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 10.476 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], po posouzení schopnosti žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky v částce ve výši 9.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 6.526 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 346 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, poslední splátku zaplatil dne 23. 5. 2016 [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobce. Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 10.476 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 6.597,14 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 878,86 Kč. Ve svém podání ze dne 22. 8. 2022 se pak žalobce podrobně vyjádřil k postupu při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, když vycházel z informací uvedených žalovaným v zákaznické kartě ze dne 17. 9. 2015, ve které žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako úklidový pracovník, jeho měsíční příjem činí 13.000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěry ani zápůjčky u jiné společnosti. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil [název soudu] svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 9.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 6.526 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 938 Kč, částky za administrativní činnost 1.500 Kč a částky za hotovostní režim splátek 4.088 Kč, v pravidelných 45 týdenních splátkách po 346 Kč, poslední splátce ve výši 302 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena do 7 dnů od data uzavření smlouvy. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 76,35 %, zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 21,9 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 9.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. V zákaznické kartě ze dne [datum] žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti, je zaměstnán jako úklidový pracovník na plný úvazek, jeho měsíční příjem činí 8.000 Kč a 5.000 Kč z brigády, přičemž výdaje má za nájem 3.500 Kč, za telefon 900 Kč, za externí splátky zápůjček 1.500 Kč a za domácnost 2.800 Kč. Použitelný příjem činil 4.300 Kč. Ze zákaznické karty se dále podává, že zástupce společnosti [právnická osoba] ověřil občanský průkaz žalovaného a 3 výplatní pásky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobce, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum]. Výše dlužné částky byla doložena bilancí ke smlouvě o zápůjčce. Výzvou právního zástupce žalobce ze dne 7. 11. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když před jejím uzavřením právní předchůdce žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalovanému reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 o. z., a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena. Nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaný následujícího dne po splatnosti zápůjčky dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Žalobci byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 300 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 252 Kč a zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč, celkem 2.452 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dále žádal přiznání nákladů řízení za 1 úkon právní služby, a to písemné podání ze dne 22. 8. 2022. Soud ovšem tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené, když žalobce ve svém písemném podání pouze opravil označení žalovaného a zopakoval žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, která již byla obsahem žaloby. Ohledně doplnění dalších tvrzení je pak soud toho názoru, že tyto již měly být obsahem samotné žaloby a neměly by být uváděny až na výzvu soudu. Proto soud žalobci náklady řízení za tento úkon nepřiznal. Pro úplnost soud dodává, že k aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy o zápůjčce a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor, kde žalobce doplňuje jen výše uvedené údaje, a ostatní skutková tvrzení zůstávají nezměněná.