5 C 184/2022-66 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 se žalobce po žalované domáhal zaplacení dlužné částky 29.470 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 4.000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, a dále za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 480 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, počínaje dnem 23. 9. 2019, poslední splátka byla stanovena na 9. 11. 2020. Neuhradila však splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to od 10. 11. 2020, včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 25,35 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy. Žalobce přitom požaduje nižší sazbu, než byla ve smlouvě sjednána. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalovanou částku tvoří dluh na jistině ve výši 20.000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 9.470 Kč. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V doplnění žaloby ze dne 21. 9. 2022 pak žalobce uvedl, že z karty zákazníka ze dne 16. 9. 2019 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy žalované. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr ve [právnická osoba] [anonymizována tři slova], její měsíční příjem činí 14.364 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model, který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil s tím, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Teprve poté byla s žalovanou uzavřena předmětná smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník se dohodly dne [datum] na poskytnutí úvěru pro žalovanou ve výši 20.000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů a zápůjční úroková sazba činila 32,15 % p.a. Žalovaná se zavázala zaplatit celkem 36.480 Kč, z toho 20.000 Kč tvořila jistina, 4.000 Kč úrok, 4.000 Kč administrativní poplatek, 8.000 Kč odměna za hotovostní inkaso splátek a 480 Kč poplatek za pojištění, to vše se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných týdenních splátkách po 608 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 20.000 Kč převzala v hotovosti dle čl. 1 smlouvy, žalovaná podepsala smlouvu o spotřebitelském úvěru. Z listiny nazvané Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum], podepsané žalovanou, bylo zjištěno, že žalované byla prostřednictvím společnosti [právnická osoba] coby pojistníka poskytnuta pojistná ochrana dle skupinové pojistné smlouvy pro případ smrti, úplné trvalé invalidity nebo pracovní neschopnosti. Předloženou kartou zákazníka ze dne [datum], výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou bylo doloženo řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalované, které po odečtení měsíčních výdajů na bydlení a osobních výdajů zůstával použitelný měsíční příjem ve výši 6.617 Kč, když její příjem ze zaměstnání činil 14.364 Kč měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 3. 2. 2022. Výzvou k plnění ze dne 14. 4. 2022 byla žalovaná právním zástupcem žalobce vyzvána k úhradě dlužné částky. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. V souladu s předmětným ustanovením občanského zákoníku a v souladu s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky dohodnutým způsobem, a to i včetně smluveného úroku, který žalobce požaduje v nižší výši, než byla ujednána. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná včas nesplácela splátky a vznikl jí tak dluh, s jehož úhradou se dostala do prodlení, žaloba je proto důvodná i v části zákonného úroku z prodlení, na nějž nárok vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku, a jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dluh za žalovanou byl postoupen na žalobce dne 7. 1. 2022 v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, což zakládá aktivní věcnou legitimaci žalobce k vedení sporu. Žalovaná pak nároky žalobce žádným způsobem nezpochybnila ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím, částečně kapitalizovaným pro období do postoupení pohledávky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b), DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 252 Kč a zaplacený soudní poplatek 1.179 Kč, celkem 2.631 Kč, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce dále žádal přiznání nákladů řízení za 1 úkon právní služby, a to písemné podání ze dne 21. 9. 2022. Soud ovšem tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené, když žalobce ve svém písemném podání pouze zopakoval žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, která již byla obsahem žaloby. Ohledně doplnění nových tvrzení je pak soud toho názoru, že tato již měla být obsahem samotné žaloby a neměla by být uváděna až na výzvu soudu. Proto soud žalobci náklady řízení za tento úkon nepřiznal.