5 C 327/2021-33 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 8. 10. 2021 se žalobce domáhá zaplacení částky 5.000 Kč s úrokem z prodlení. Uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 3. 7. 2020 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalobce zajišťoval žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajaté technické zařízení, a to [název zařízení] [anonymizována dvě slova] sériové číslo [číslo ]. Toto zařízení žalovaný převzal, což stvrdil na smlouvě [číslo]. Po ukončení smlouvy však zařízení nevrátil, žalobci proto vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč Smlouva byla ukončena deaktivací k datu 31. 1. 2021 z důvodu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou odměn za poskytování služby dle smlouvy. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobce a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na dobu neurčitou, bylo pronajato technické zařízení [číslo ], ve smlouvě se dohodli na smluvní pokutě ve výši 5.000 Kč za nevrácení pronajatého koncového zařízení. Dopisem ze dne 5. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a současně upozorněn na povinnost vrátit zapůjčené technické zařízení po skončení smlouvy. V předžalobní výzvě ze dne 25. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Z vylíčených skutkových tvrzení doložených listinnými důkazy vyplývá, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení pronajatého koncového zařízení. Žalovaný byl vyzván k vrácení zařízení a úhradě smluvní pokuty. Zařízení však nevrátil a smluvní pokutu neuhradil. Včasným nezaplacením se žalovaný dostal s úhradou do prodlení a žalobci vznikl ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nárok žalobce žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1.489 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobce.