5 C 71/2022-88 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne 5. 1. 2022 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 10.190,88 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byly poskytnuty finanční prostředky až do výše 10.000 Kč. Jedná se o neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet]. K úvěru nebyly stanoveny žádné pravidelné splátky. Žalovaná se zavázala splatit celý úvěr, včetně úroků a dalších nákladů, nejpozději do 5. 10. 2021 s tím, že pokud bude celý úvěr řádně splacen kdykoliv v uvedené lhůtě, může být opětovně čerpán až do sjednané výše, a to i opakovaně. Při opětovném čerpání musel být úvěr splacen nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání kontokorentu. Žalovaná se zavázala platit úroky z kontokorentu sjednané ve výši 18,90 % ročně a další platby dle ceníku. Dopisem ze dne 3. 3. 2021 byla žalovaná upozorněna, že dne [datum] byl účet č. [bankovní účet] zrušen a že žalobce eviduje záporný zůstatek ve výši 10.188,55 Kč a současně byla vyzvána k jeho úhradě. Protože dlužná částka nebyla uhrazena, byla pohledávka dne [datum] převedena na evidenční účet pohledávek [číslo] ke dni převodu činila dlužná částka 10.190,88 Kč O tom byla žalovaná informována a opět vyzvána k úhradě. Žalovaná částka 10.814,19 Kč představuje jistinu ve výši 10.188,55 Kč a úrok z prodlení ve výši 625,64 Kč. V podání ze dne 7. 6. 2022 žalobce navrhl, aby soud připustil rozšíření žaloby o částku 623,31 Kč, představující část úroku z prodlení, neboť v petitu žaloby došlo k písařské chybě, tato částka tam byla opomenuta, správná výše žalované částky činí 10.814,19 Kč. Usnesením ze dne 10. 6. 2022, č. j. 5 C 71/2022-73 soud připustil změnu žaloby, kterou se žalobce domáhá, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10.814,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.188,55 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení a náklady řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, standardních informací o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že žalovaná požádala žalobce o úvěr, dne [datum] uzavřeli žalobce jako úvěrující a žalovaná jako klient smlouvu o kontokorentním úvěru, dohodli se na úvěru ve výši 10.000 Kč, měl být splacen nejpozději do 5. 10. 2021, úroková sazba byla ve výši 18,90 % ročně, RPSN ve výši 21,24 % ročně. Písemnou výzvou ze dne 3. 3. 2021 vyzval žalobce žalovanou k vyrovnání debetního zůstatku zrušeného účtu, s tím, že ke dni 2. 3. 2021 zrušili účet [bankovní účet], kde zůstal záporný zůstatek 10.188,55 Kč, vyzval žalovanou k úhradě do 2. 4. 2021. Výzvou ze dne 13. 4. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 10.190,88 Kč. Přípisem ze dne 17. 9. 2021 znovu vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky. Podle výpisu z knih [právnická osoba] je u úvěru [číslo] zůstatek úvěru ke dni 4. 1. 2022 ve výši 10.814,19 Kč, jistina činí 10.188,55 Kč, úroky z prodlení činí 625,64 Kč. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě kontokorentního úvěru. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatila. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč a dále se přiznává 2krát režijní paušál po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkony: výzva k plnění a návrh ve věci samé, celkem 1.200 Kč.