9 C 128/2022-70 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 319 390,83 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že poskytla žalovanému na základě písemné žádosti – návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a všeobecných obchodních podmínek spotřebitelský úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96 měsíčních splátkách, každou ve výši 5 612 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje 17. 4. 2020. Roční úroková sazba činila 8,89 %. Žalovaný se zavázal v rámci pravidelných splátek rovněž hradit pojištění ve výši 9,90 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně tak účtuje smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, tj. 1 021,02 Kč. Dopisem ze dne 25. 1. 2022 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, odstoupení nabylo účinnosti dne [datum] a dluh žalovaného ve výši 319 390,83 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 304 194,24 Kč, úroky 11 050,57 Kč, pojistné 2 525 Kč, náhrada nákladů za odeslání upomínky 600 Kč, smluvní pokuta za prodlení 1 021,02 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] žádost /smlouva o revolvingovém úvěru, přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]), ze dne [datum] [datum] a ze všeobecných obchodních podmínek vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto částku v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 5 612 Kč s roční úrokovou sazbou 8,89 % a to vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 4. 2020. Z výpisu z účtu úvěru [číslo] bylo prokázáno, že dne 27. 3. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, k datu 17. 1. 2022 žalovaný uhradil celkem na úvěr částku 98 582,48 Kč, dlužná částka k 18. 1. 2022 činila 319 390,83 Kč. Přípisem ze dne 25. 1. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému odstoupení od úvěrové smlouvy a vyzvala ho k úhradě dlužné částky. Právní zástupkyně žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2022. 4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a údaje pro posouzení žádosti o klasický anebo revolvingový úvěr, kde je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. Žalovaný uvedl, že podniká, je svobodný, bydlí v nájmu. Uvedl čistý měsíční příjem 50 000 Kč, výdaje celkem 5 000 Kč. Žalobkyně předložila soudu daňové přiznání žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že za rok 2019 měl žalovaný příjem asi 35 250 Kč. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za měsíce prosinec 2019, leden 2020, a únor 2020. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedla ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, neuvedl výši nájmu, neuvedl, zda má další závazky apod. Dle výpisu z účtu měl žalovaný vysoké příjmy, ale zároveň vysoké výdaje. 14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 350 000 Kč. Jistina v částce 304 194,24 Kč, tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 304 194,24 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 050,57 Kč, pojistného ve výši 2 525 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 021,02 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které tyto poplatky měly být sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 889,38 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 304 194,24 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 943,37 Kč za cestu [obec] – [obec] a zpět, celkem ujeto 138 km při spotřebě 4,8 l /100 km, ceně benzínu 44,50 Kč a opotřebení 4,70 Kč/km, dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., náhrada za promeškaný čas dle § 14 a. t. v celkové výši 600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 133,37 Kč ve výši 7 588,01 Kč.