9 C 144/2022-38 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 8 610 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému na účet převedena částka 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit částku 7 380 Kč spolu s příslušenstvím do 29. 8. 2020. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. Poté obdržel předsmluvní informace o půjčce, na základě kterých [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 380 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 2 616 Kč tj. 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení dlužníka, ode dne 30. 8. 2020 do 8. 11. 2021, náklady na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 30. 8. 2020 do 8. 11. 2021 ve výši 589,93 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný zaplatil částku 500 Kč, která byla započítána na kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč na účet, který ve smlouvě uvedl. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 6 000 Kč, úroky v kapitalizované výši 1 380 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně a RPSN za celý úvěr 1 141,2 %. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 7 380 Kč do 29. 8. 2020 Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a příloha [číslo] předpis splátek. Dále byl soudu předložen formulář, kde je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta, výše úvěru a výše úroku. Z výpisu z účtu [právnická osoba] se zjišťuje, že dne [datum] byla na účet [bankovní účet] zaslána částka 6 000 Kč jako půjčka [číslo] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo doloženo, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O tom byl žalovaný vyrozuměn přípisem od původního věřitele ze dne 16. 12. 2021. Žalovanému byli zaslány opakovaně výzvy k úhradě dlužné částky. 4. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. původní věřitel, řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného apod. 13. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu poskytnutého úvěru tedy ve výši 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 160 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být sjednán smluvní úrok a smluvní pokuta, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 610 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.