9 C 146/2022-75 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 238 903,78 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [název půjčky] [anonymizováno] [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 682,93 Kč, a to počínaje dnem 20. 6. 2019. Strany si dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 15,20 % ročně. Banka svůj závazek splnila a dne 28. 5. 2019 bezhotovostně převedla prostředky na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne 16. 7. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný uhradil do podání žaloby částku 11 000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů. 3. Žalobkyně přípisem doručeným soudu dne 7. 9. 2022 vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 000 Kč, již žalovaný uhradil po podané žalobě dne 25. 8. 2022 a kterou žalobkyně započetla na kapitalizované úroky a poplatky. O tom soud rozhodl usnesením ze dne 14. 9. 2022, č. j. 9 C 146/2022-74. 4. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [název půjčky] [anonymizováno] soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] [právnická osoba], jako banka, a žalovaný jako klient. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 250 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 108 měsíčních splátkách ve výši 4 682,93 Kč včetně pojištění. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,20 %, RPSN činilo 16,45 %. Spotřebitel měl celkově zaplatit částkou 458 227,55 Kč. 5. Dopisem ze dne 18. 7. 2020 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému prohlášení úvěru za splatný, a to ke dni 16. 7. 2020. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla postoupena pohledávka za žalovaným společností [právnická osoba], na žalobkyni. 7. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o úvěr, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je zaměstnán u firmy [právnická osoba], [část obce], jako dělník/řemeslník. Žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 13 483 Kč, celkové příjmy domácnosti 45 000 Kč, výdaje neuvedl. Žalobkyně dále předložila platební historii, výpis z úvěrového účtu a potvrzení o výši příjmu žalovaného. 8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně provedla jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebylo doloženo, že by provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, doložení jaké náklady na živobytí má žalovaný, zda platí nájem, nějaké další závazky apod. 17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 250 000 Kč, na kterou splatil 11 000 Kč. Částka 238 811,07 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v částce 238 811,07 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 15,20 % ročně z částky 238 811,07 Kč do 17. 9. 2021 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, žalobkyně byla neúspěšná pouze v části příslušenství pohledávky, soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši v částce 55 827,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 557 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 238 903,78 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 240 Kč ve výši 8 030,40 Kč.