9 C 148/2022-41 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 10 382,57 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalovaný a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru jedinečný autorizační kód, který žalovaný dostal na svůj verifikovaný e-mail. Tento kód mu přidělil původní věřitel na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru byla žalovanému na jeho bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 25. dne od poskytnutí úvěru. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dodatek ke smlouvě, kde byla ponížena jistina na částku 9 905,37 Kč a poplatky za úvěr na částku 3 729 Kč a prodloužena doba splatnosti úvěru do 17. 9. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr řádně nesplatil. Žalovaný neuhradil na svůj dluh nic. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 9 905,37 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 729 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků od 18. 9. 2020 do 17. 9. 2021 ve výši 3 565,93 Kč, poplatek za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 477,20 Kč a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 762 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč na účet, který ve smlouvě uvedl. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč, úroky v kapitalizované výši 246,58 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 482,42 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně a RPSN za celý úvěr 10 121,81 %. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 13 729 Kč do 25 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný dodatek, kde byla ponížena výše jistiny na částku 9 905,37 Kč a poplatek za splacení úvěru 3 482,42 Kč a prodloužena doba splatnosti do 17. 9. 2020. Z potvrzení o přijaté platbě bylo prokázáno, že na účet [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla poukázána z účtu žalovaného částka 1 Kč jako registrační poplatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo doloženo, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O tom byl žalovaný vyrozuměn přípisem od původního věřitele ze dne 19. 11. 2021. Žalovanému byli zaslány opakovaně výzvy k úhradě dlužné částky. 4. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně, resp. původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, náklady na bydlení apod. 13. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, která byla dodatkem ke smlouvě ponížena na částku 9 905,37 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu poskytnutého úvěru z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 794,93 Kč a smluvní pokuty ve výši 477,20 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto částky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 382,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.