9 C 155/2022-31 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 6 400 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 16. 9. 2021. Ve smlouvě byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 100 Kč denně. Žalobkyně požaduje poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky ve výši 1 400 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny 5 000 Kč a poplatku 1 400 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], na základě žádosti žalovaného. Úvěr byl vyplacen žalovanému dne 3. 9. 2021. Žalovaný úvěr nevrátil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů žalobkyní. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jako klient se dohodli na úvěru pro žalovaného ve výši 5 000 Kč, doba trvání 14 dní, poplatek za poskytnutí úvěru 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, den konečné splatnosti úvěru 16. 9. 2021, u žalovaného je uvedeno č. účtu [bankovní účet]. Z potvrzení o provedených platbách [právnická osoba], [anonymizováno], soud zjistil, že dne [datum] žalovaný zaslal ze svého účtu částku 1 Kč na účet společnosti [právnická osoba], následně téhož dne z účtu společnosti [právnická osoba], byla zaslána žalovanému částka 5 001 Kč. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně. Žalovaný nesplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatil včetně poplatku, který byl součástí smluvních ujednání. Včasným nezaplacením se žalovaný dostal s úhradou do prodlení, žalobkyni tak náleží úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 3 úkony právní pomoci: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 189 Kč a zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem 1 489 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., přistoupil soud proto, že žalobkyně u soudu opakovaně podává skutkově a právně totožné žaloby, přičemž jednotlivé žaloby se liší jen v označení žalovaných, parametrech uzavřené smlouvy a výši dlužné částky, soud má tedy za to, že se jedná o ustálený vzor žalobkyně.