9 C 175/2022-50 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 735 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo ] [anonymizováno] cm3 [číslo ] [anonymizována dvě slova] cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo ], vedené v registru vozidel jako provozované, nemělo v období od 27. 6. 2019 do 20. 4. 2020, kdy byl vlastníkem/provozovatelem žalovaný, sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyni vznikl dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok na příspěvek a dle § 4 odst. 4 téhož zákona na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 7. 9. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného na základě výsledků provedeného dokazování. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z výzvy ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištěné vozidlo, a to za nepojištěné období od 27. 6. 2019 do 20. 4. 2020, tj. za 299 dní. Žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě písemnými upomínkami. Ze zprávy [stát. instituce], odbor správní, oddělení registru vozidel a registru řidičů, soud zjistil, že v době od 27. 6. 2019 do 20. 4. 2020 byl vlastníkem vozidla [registrační značka] [jméno] [příjmení]. Z kupní smlouvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako prodávající převedl na [celé jméno žalovaného] jako kupujícího [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Po provedeném dokazování soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Nárok žalobkyně na dlužnou částku vyplývá z ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb. Soud má za prokázáno, že žalovaný, jakožto vlastník (provozovatel) vozidla, neuhradil příspěvek za nepojištěné vozidlo. Žalovaný pak nárok žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 19 735 Kč spolu s úrokem z prodlení. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 715 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19735 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci, tři paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 2 769 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne 24. 10. 2022, za 406 km ujetých [značka automobilu], [registrační značka] při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a ceně za 1 l nafty 47,10 Kč a za amortizaci vozidla 4,70 Kč podle vyhlášky č. 116/2022 Sb., dále náhrada za ztrátu času v trvání 12 x 30 min v částce 1 200 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 853 Kč. Cestovné a ztráta času účtována pouze ve výši 1/6, neboť právní zástupkyně žalobkyně se u zdejšího soudu zúčastnila dalších jednání.