9 C 31/2022-40 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 11. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 5 200 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 600 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dále jen původní věřitel, smlouvu o úvěru č. [číslo ], na základě které obdržel bezhotovostním převodem na svůj účet částku ve výši 5 200 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 4 543,24 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 40 % ročně, jednou splátkou do 15. 2. 2020. Žalovaný úvěr nesplatil, dostal se do prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 27. 7. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 16 300,56 Kč, tj. jistina ve výši 5 200 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 754,60 Kč, který je tvořen součtem poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 543,24 Kč, smluvním úrokem ve výši 2 678,36 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 533 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 2 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 745,96 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu telefonicky omluvil s tím, že je v pracovní neschopnosti. Nežádal o odročení jednání. Uvedl, že je schopen uhradit dluh ve splátkách. Soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo ] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], jako úvěrujícím a žalovaným, jako úvěrovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému zaslána na účet částka ve výši 5 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 5 200 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 543,24 Kč, a to do [datum]. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 40 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Dále byl soudu předložen formulář„ [číslo ] [číslo]“, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta, číslo účtu, e-mailová adresa a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je zaměstnán na plný úvazek, výše příjmu 13 570 Kč, výdaje 3 000 Kč. 5. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba], se zjišťuje, že z účtu byla zaslána částka 5 200 Kč na účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě. 6. Pohledávka pak byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] z původního věřitele [právnická osoba], na žalobkyni. O tom byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 7. 2021. 7. Přípisem ze dne 6. 9. 2021 byl vyzván žalovaný právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu před podáním žaloby. 8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného apod. 17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 5 200 Kč, na kterou nic splatil. Částka 5 200 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl žalobě ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 543,24 Kč, smluvního úroku ve výši 2 678,36 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 533 Kč a smluvní pokuty ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které mělo být příslušenství sjednáno, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.