9 C 330/2021-40 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 8 479,62 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO]: [anonymizováno] [PSČ], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 4 100 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splatit nejpozději 20. 7. 2017 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 379,62 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaná následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl vyplacen na účet žalované [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Žalovaná na úvěr ničeho nesplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo ] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 4 100 Kč s tím, že žalovaná se zavázela zaplatit jistinu 4 100 Kč spolu s poplatkem ve výši 4 379,62 Kč, a to do 20. 7. 2017 Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. 4. Z potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že dne [datum] na číslo účtu [bankovní účet] s uvedením rodného čísla žalované (variabilní symbol) byla odeslána částka 4 100 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována přípisem ze dne 3. 4. 2021. 6. Přípisem ze dne 3. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla doložena provedená šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované apod. 16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Nadto soud uvádí, že má za to, že souhrnná úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 4 379,62 Kč je v poměru k výši poskytnutého úvěru ve výši 4 100 Kč značně nepřiměřená a nemorální. Původní věřitel spíše usiloval o to získat na žalované majetkový prospěch. Výše těchto poplatků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky je tak zcela nepřiměřená, účelnost jejich vynaložení neprokazatelná a tím celý nárok nepřezkoumatelný. 17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 4 100 Kč, na kterou nic nesplatila. Částka 4 100 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze toliko v částce 4 100 Kč představující jistinu úvěru z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 379,62 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být poplatek sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 20. S ohledem na částečný úspěch obou účastníků soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.