12 C 103/2023-37 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 17.858,04 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], že s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] skládající se z půjčené částky 10.000 Kč a dále částky 10.477 Kč představující součet kapitalizovaných úroků a poplatků, podle které měla žalovaná úvěr splácet v 52 splátkách týdně po 394 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni [datum]. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 1.900 Kč. 2. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu, kdy uvedla, že částku 10.000 Kč obdržela, pak však byla v pracovní neschopnosti z důvodu [druh onemocnění] [anonymizováno] bez možnosti dluh splácet, kdy žije ve společné domácnosti se synem ve věku 17 let, který studuje, dále s osmiletou dcerou. Její [zdravotní stav] [anonymizována tři slova] a bude žádat o invalidní důchod. V době uzavírání smlouvy nedokládala žalobci své příjmy a výdaje ani pracovní smlouvu. Před podpisem smlouvu z časových důvodů nečetla. Nemá žádné příjmy vyjma nemocenské a sociálních dávek. 3. Z předložené žádosti o spotřebitelský úvěr (č.l. 7) ze dne [datum] a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (čl. 11) soud zjistil, že mezi účastníky bylo dne [datum] jednáno o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 10.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 5.101 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč, poplatek za inkaso 2.316 Kč, tedy celkem částku 20.477 Kč v 52 splátkách ve výši 394 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 88 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pracuje jako pokojská na dobu neurčitou s příjmem 12.800 Kč, dále pobírá další příjmy bez jakékoli specifikace 22.000 Kč, výdaje činí 2.000 Kč měsíčně. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení bylo zjištěno, že tvrzená pohledávka byla postoupena žalobci. 6. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná žalobci uhradila celkem 1.900 Kč. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by byly doloženy výdaje žalované, že by byla řešena otázka vyživovacích povinností žalované, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované, výše výdajů za bydlení apod. 16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, na kterou splatila 1.900 Kč. Rozdíl tak činí částku 8.100 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 8.100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Žalobce se dále domáhal zaplacení obchodního úroku. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, navíc ujednání o výši úroků 88 % ročně je nemravné a tedy absolutně neplatné, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 21. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v dlouhodobě pracovní neschopnosti a je tak bez příjmu, má dvě vyživovací povinnosti, soud rozhodl o umožnění splácet dluh.