12 C 134/2023-46 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 10.582,82 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru skládající se z půjčené částky 9.000 Kč a kapitalizovaného úroku 1.804 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splatit jednorázově. Žalovaná se dostala do prodlení, kdy dluh neuhradila. Splatnost pohledávky nastala ke dni [datum]. Žalovaná na úvěr zaplatila 1 Kč jako verifikační platbu. Pohledávka byla následně postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta převodem na účet částka ve výši 9.000 Kč, což bylo doloženo výpisem z účtu. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 9.000 Kč, úrok ve výši 1.804 Kč, tedy celkem částku 10.804 Kč do [datum]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 33,56 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobcem a společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, žalovaná byla o tomto vyrozuměna jak ze strany [právnická osoba], tak i ze strany žalobce. 5. Soudu nebylo doloženo, že by jakkoli před uzavřením smlouvy byla ze strany věřitele prověřena úvěruschopnost žalované. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by bylo provedeno jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované, její výdaje a životní náklady. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 9.000 Kč, na kterou splatila 1 Kč. Rozdíl tak činí částku 8.999 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 8.999 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku a nákladů na upomínky ve výši 1.954 Kč a smluvní pokuty 1.583,82 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.576,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalované v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.582,82 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.