12 C 188/2023-65 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 366.001,56 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovanou dne 15. 9. 2020 uzavřel smlouvu o úvěru skládající se z půjčené částky 411.237 Kč a úroku 10,9 % ročně, podle které měla žalovaná úvěr splácet 108 měsíčních splátek po 6.066 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 2. 11. 2022. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 182.204 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 pak došlo k postoupení smlouvy na žalobce, o tomto byla žalovaná písemně vyrozuměna. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo ] [číslo] [číslo] [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru za účelem konsolidace úvěrů či půjček, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 411.237 Kč převodem na zřízený úvěrový účet [bankovní účet], což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 411.237 Kč, úrok ve výši 10,9 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 4.112 Kč, poplatek za vedení účtu, tedy celkem uhradí částku 653.826 Kč v 108 splátkách ve výši 6.066 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Dále byla soudu předložena žádost o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doklady o prověření klienta, z nichž plyne, že v žádosti uvedla žalovaná, že je rozvedená, podnikatel, s měsíčním příjmem 13.084 Kč, bydlí ve vlastním domě. Požadovala úvěr 200.000 Kč. Doložila daňové přiznání za r. 2019, z něhož plyne, že je podnikatelkou v oblasti maloobchodu s oděvy s příjmem 200.251 Kč, základ daně činí 196.264 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena žalobci, který o tomto informoval žalovanou. 6. Z upomínek, oznámení o zesplatnění, písemného oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla původním věřitelem vyzývána k úhradě dluhů, o zesplatnění úvěru a postoupení pohledávky. Byla upozorněna též na případný soudní spor. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Na základě uvedeného pak soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by věřitel provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované vyjma daňového přiznání, kdy soudu je jen těžko představitelné, že by byl poskytnut úvěr v takové výši, navíc za účelem konsolidace jiných závazků, byl bez jakéhokoli zajištění např. ručením či zástavou na nemovitosti žalované, jinému subjektu s příjmem 13.084 Kč měsíčně, kdy nebyly ani jakkoli zkoumány a doloženy výdaje žalované. Dále pak soud dospěl k závěru, že již z dikce samotné smlouvy je zcela zřejmé, že mezi účastníky bylo jednáno o spotřebitelském úvěru, což jednoznačně plyne z čl. 2 smlouvy. 16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 411.237 Kč, na kterou splatila 182.204 Kč. Rozdíl tak činí částku 229.033 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 229.033 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroku 10,9 % ročně z částky 366.001 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Celkové náklady řízení představuje odměna za právní zastoupení za celkem šest úkonů právní pomoci po 9.780 Kč (převzetí příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření, částečné zpětvzetí a zastoupení u jednání) + 21 % DPH, ke každému úkonu náleží režijní paušál 300 Kč + 21 % DPH. Dále náleží náhrada za promeškaný čas na cestě právního zástupce k soudu a zpět 100 Kč x 4 půlhodiny + 21 % DPH a cestovné. Cestovné bylo spočteno z průměrné spotřeby dle technického průkazu 4,8 / 3,7 /4,1 (l /100 km), ceny motorové nafty podle vyhlášky č. 191/2023 Sb., 34,4 Kč, sazby základní náhrady za opotřebení vozu 5,2 Kč/km a počtu ujetých kilometrů 136 km na trase [obec] – [obec] – zpět, cestovné činí 903,69 Kč + 21 % DPH. Do nákladů řízení je třeba zahrnout též zaplacený soudní poplatek 14.641 Kč. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 76.424,69 Kč, DPH 21 % činí 12.974,57 Kč. Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 89.399,26 Kč. Vzhledem k tomu, že je třeba zohlednit poměr úspěchu a neúspěchu, soud vyšel z toho, že předmět řízení byl 366.001,56 Kč. Vyhověno bylo v rozsahu 110.968,56 Kč, tj. 30,3 %. Zamítnuto či zastaveno pro splacení bylo v rozsahu 255.033 Kč, tj. 69,7 % předmětu řízení. Po započtení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (69,7 % – 30,3 % = 39,7 %) pak bylo přiznáno na náhradě nákladů řízení 39,7 % z částky