12 C 197/2023-62 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 12.198,27 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že 30. 4. 2020 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o úvěru [číslo] skládající se z půjčené částky 13.000 Kč a kapitalizovaného příslušenství 11.164 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1.726 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 30. 6. 2021. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 9.225,99 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 13.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 13.000 Kč, dále příslušenství 11.164 Kč, tedy celkem částku 24.164 Kč v 14 splátkách ve výši 1.726 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dále pak žalobce požaduje smluvní pokutu 3.900,13 Kč. 4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o úvěr, ve kterém jsou uvedeny osobní údaje žalované - klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána bez uvedení zaměstnavatele, dále jsou zde uvedeny finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 10.576 Kč, výdaje celkem 8.453 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 2.123 Kč. Není zřejmé, jak byly zkoumány poměry žalované, zda byly předloženy doklady o jejích příjmech a výdajích, jak byla prověřena její úvěruschopnost. Následně pak byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy poté byla vyplacena částka 13.000 Kč do dispozice žalované. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by věřitel před uzavřením smlouvy řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by věřitel provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalované. 13. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 13.000 Kč, na kterou splatila 9.225,99 Kč. Rozdíl tak činí částku 3.774,01 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 3.774,01 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného příslušenství a smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.