12 C 203/2023-80 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou soudu podanou dne [datum] se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci tři nároky. 2. První nárok na uhrazení částky 49.842,64 Kč zdůvodnil žalobce tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [PSČ], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, na což byl opakovaně upozorněn, následně pak dopisem ze dne [datum] byl proto úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k jednorázové úhradě zůstatku dluhu, který činí na jistině 46.612,64 Kč a dále příslušenství pohledávky. 3. Dále právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla banka žalovanému úvěr 600.000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Pro nedodržování sjednaných smluvních podmínek ze strany žalovaného pak byl úvěr bankou zesplatněn s účinností ke dni [datum] a žalovaný vyzván k úhradě zůstatku úvěru ve výši 558.924,29 Kč s příslušenstvím. 4. Dále právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr 50.000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný opětovně nedodržel sjednané smluvní podmínky a věřitel proto úvěr zesplatnil a žalovaného vyzval k úhradě dluhu, který činí 46.955,13 Kč s příslušenstvím. 5. Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv byly postoupeny žalobci spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. 6. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nedoručení žalovanému. 7. Žalovaný zůstal v průběhu řízení pasívní, k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 8. Žalobce soudu předložil listinné důkazy, z nichž bylo zjištěno následující: 9. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (č.l. 22 spisu) soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru spotřebitelského charakteru, kdy na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr 50.000 Kč s tím, že žalovaný uhradí celkem 77 splátek ve výši 951 Kč a poslední splátku ve výši 366 Kč. Na tuto pohledávku žalovaný uhradil 17.118 Kč. 10. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (č.l. 13 spisu) soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru spotřebitelského charakteru, kdy na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr 600.000 Kč s tím, že žalovaný uhradí celkem 120 splátek ve výši 6.680 Kč, poslední splátku pak ve výši 1.463 Kč. Na tuto pohledávku žalovaný uhradil 149.862 Kč. 11. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (č.l. 19 spisu) soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru spotřebitelského charakteru, kdy na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr 50.000 Kč s tím, že žalovaný uhradí celkem 84 splátek ve výši 900 Kč a poslední splátku ve výši 290 Kč. Na tuto pohledávku pak žalovaný uhradil 16.653,70 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a korespondence předložené žalobcem soud zjistil, že pohledávky byly po zesplatnění postoupeny na žalobce, o tomto byl žalovaný písemně informován. 13. Následně pak žalobce na výzvu soudu doplnil, že žalovaný uhradil částky uvedené u jednotlivých úvěrů, dále se vyjádřil k tomu, jak právní předchůdce žalobce postupoval při prověřování úvěruschopnosti žalovaného. 14. Jako první byla uzavřena smlouva o úvěru na částku 600.000 Kč dne [datum], kdy Klient na žádosti uvedl příjem ve výši 38.601 Kč, což bylo možno ověřit též z výpisů z účtu. Banka dále mimo jiné ověřila, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, věřitel mu tak započítal normativní výdaje 7.316 Kč. Žalovaný dále uvedl splátky 5.000 Kč, kdy banka zjistila, že žalovaný má v bance spotřební úvěr se splátkou 1.006 Kč, hypoteční úvěr se splátkou 4.083 Kč, revolvingový úvěr s limitem 20.000 Kč a s orientační splátkou 1.000 Kč, osobní úvěr mimo banku se splátkou 5.176 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován, dále úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH se splátkou 2.211 Kč, tento také byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován a úvěr na stavební spoření mimo banku se splátkou 997 Kč. Na základě toho pak byl žalovanému úvěr poskytnut. 15. Jako druhá pak byla uzavřena smlouva o úvěru [datum] na částku 50.000 Kč. K prověření úvěruschopnosti žalovaného pak banka uvedla, že věřitel vyšel ze stejného příjmu žalovaného s tím, že byly zjištěny tyto úvěry: Revolvingový úvěr v bance s limitem 50.000 Kč a s orientační splátkou 2.500 Kč, kontokorentní úvěr v bance s limitem 5.000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč, spotřební úvěr v bance se splátkou 1.435 Kč, spotřební úvěr v bance se splátkou 6.680 Kč, hypoteční úvěr v bance se splátkou 4.083 Kč a úvěr na stavební spoření mimo banku se splátkou 997 Kč. 16. Jako poslední pak byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne [datum], kdy při posouzení úvěruschopnosti věřitel vyšel ze zjištění, že žalovaný má v bance revolvingový úvěr s limitem 50.000 Kč a s orientační splátkou 2.500 Kč, kontokorentní úvěr s limitem 5.000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč, spotřební úvěr se splátkou 1.435 Kč, spotřební úvěr se splátkou 6.680 Kč, hypoteční úvěr se splátkou 4.083 Kč, spotřební úvěr se splátkou 951 Kč a dále úvěr na stavební spoření mimo banku se splátkou 997 Kč. 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 18. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 19. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 21. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 22. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byly uzavřeny uvedené tři smlouvy o úvěru. Dále bylo doloženo, že předměty úvěru byly žalovanému převedeny do jeho dispozice. 25. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 v e věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 26. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako věřitel ani v jednom případě řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, kdy se věřitel při posuzování se vůbec nezabýval výší výda