12 C 265/2023-96 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 120.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 120.000 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet měsíčně po 3.100,88 Kč. Žalovaný však dluh nesplácel a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 18. 5. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo ] [bankovní účet] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 120.000 Kč převodem na účet žalovaného vedený u žalobce. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 120.000 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně a poplatky podle sazebníku žalobce, a to v 48 měsíčních splátkách ve výši 3.100,88 Kč. 4. Dále byla soudu předložena žádost o poskytnutí hotovostního úvěru - předschválená nabídka, kdy z této nabídky nepodepsané žalovaným bylo zjištěno, že žalovanému byl nabídnut úvěr ve výši 80.000 Kč splatný v 24 splátkách měsíčně ve výši 3.509 Kč, kdy u žalovaného je uveden čistý měsíční příjem 24.500 Kč, není zřejmé, jak byly přezkoumány majetkové, výdělkové a výdajové poměry žalovaného. Na výzvu soudu pak žalobce sdělil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z tvrzení žalovaného, kdy žalobce na základě přijatých transakcí zjistil příjem žalovaného 23.710 Kč, životní výdaje žalovaného pak byly stanoveny podle interního ekonomického modelu žalobce na částku 3.860 Kč, žalovaný uvedl, že nemá splátky mimo banku, kdy žalobce zjistil, že má v době úvěrové žádosti úvěry se splátkovým zatížením 2.916,67 Kč. Žalobce soudu doložil výpis z účtu žalovaného vedeného žalobcem za dobu od 17. 8. 2018, kdy byl účet zřízen, až do 21. 3. 2022, kdy z tohoto je zřejmé, že není možné zjistit pravidelné příjmy žalovaného, z výpisu ze strany 54 je zřejmé, že žalovanému byl poskytnut dne 1. 2. 2022 úvěr ve výši 35.000 Kč a téhož dne úvěr 120.000 Kč a úvěr 240.000 Kč. 5. Z výzev k úhradě pak bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. 6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Není zřejmé, jak žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěry splácet. 15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Navíc je nepochopitelné, že v jeden den byly žalovanému poskytnuty celkem tři úvěry v celkové výši 395.000 Kč. 16. Uzavřená smlouva je proto neplatná, skutečností však je, že žalovanému byla dána do jeho dispozice částka 120.000 Kč. 17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 120.000 Kč, na kterou nic nesplatil. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí částku 120.000 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu žalobcem žalovanému poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k neplatnosti údajné smlouvy však nebyly platně ujednány obchodní úroky a tento nárok byl proto zamítnut. 19. Celkové náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek 4.800 Kč, odměna právního zástupce žalobce za 4 úkony právní pomoci – převzetí zastoupení sepis upomínky, podání žaloby a zastoupení u jednání – po 5.900 Kč 21 % DPH (nebyla přiznána odměna za vyjádření na výzvu k soudu, neboť dostatek skutkových tvrzení měl být obsahem žaloby). Ke každému úkonu byla přiznána náhrada hotových výloh, - tzv. režijní paušál 300 Kč x 4 + 21 % DPH. Zástupkyně žalobce se pak dostavila k soudu z místa své kanceláře v [obec], kdy za cestu jí náleží náhrada za promeškaný čas 100 Kč za jednu půlhodinu na cestě, tedy x 4 půlhodiny + 21 % DPH. Cestovné pak bylo spočteno z technického průkazu vozidla, kdy průměrná spotřeba motorové nafty činí 4,8/3,7/4,1 (l /100 km), cena PHM podle vyhlášky činí 34,4 Kč, náhrada za opotřebení vozu pak činí 5,2 Kč/km a ujeto bylo celkem 142 km. Cestovné tak činí 943,56 Kč + 21 % DPH. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 30.943,56 Kč, DPH 21 % činí 5.490,15 Kč. Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 36.433,71 Kč.