12 C 30/2023-27 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou dne [datum] žalobce navrhl uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 31.306 Kč s přísl. Toto zdůvodnil tím, že žalobce jako dodavatel poslední instance v souladu s ustanoveními § 12a zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dodával od [datum] žalovanému elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa]. V souladu s těmito závazky vyúčtoval žalobce žalovanému fakturou [číslo] ze dne [datum] cenu za sdružené služby dodávky 3,224 MWh elektřiny do odběrného místa v období od [datum] do [datum], kdy celková suma činila po započtení záloh ve výši 1.000 Kč a zaokrouhlení částku 31.306 Kč splatnou dne 24. 5. 2022. Žalovaný však dluh neuhradil ani přes výzvu žalobce zaslanou mu dne 21. 9. 2022. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z mimořádné faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo vystaveno vyúčtování spotřeby elektřiny v režimu DPI za období od [datum] [anonymizováno] [rok] do [datum], kdy součástí faktury je přesné rozúčtování platby, z něhož je patrno, jakým způsobem byla vypočtena výše požalované platby. Žalobce následně stanovil výši platby za dodávku elektřiny v režimu DPI na částku 26.872,73 Kč (včetně DPH 32.306 Kč), na tuto částku započítal platbu 1.000 Kč a konečnou částku 31.306 Kč vyúčtoval fakturou [číslo] se splatností do 24. 5. 2022. Podle § 12a odst. 2), 5) zákona č. 458/2000 Sb., dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Dodávka elektřiny nebo plynu od dodavatele poslední instance zákazníkovi zahrnuje rovněž související službu v elektroenergetice nebo plynárenství. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce v režimu dodavatele poslední instance dodával v předmětném období žalovanému elektřinu, kterou také řádně vyúčtoval. Žalovaný žalobci uhradil pouze 1.000 Kč. Soud proto žalobě pro její důvodnost vyhověl. Nezaplacením dluhu ve lhůtě splatnosti faktury (tedy do 24. 5. 2022) se žalovaný následujícího dne dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti, žalobci tak dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) vzniklo právo požadovat úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.673,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.253 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31.306 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.380 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.480 Kč ve výši 940,80 Kč.