12 C 31/2023-188 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou soudu podanou 23. 9. 2022 se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit mu dlužnou částku 378.135,95 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 400.0000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 5.263,90 Kč počínaje dnem 15. 3. 2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 9,90 % ročně. Žalobce svůj závazek splnil a dne 29. 1. 2019 úvěr žalované poskytl, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalované. Žalovaná v rámci tohoto smluvního vztahu vystupovala jako podnikatel, žalobce neměl v takovém případě povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované dle příslušných předpisů o ochraně spotřebitele. Žalovaná však neplnila své povinnosti z úvěrové smlouvy a žalobce proto prohlásil úvěr dopisem ze dne 16. 6. 2022 za okamžitě splatný. 2. Žalovaná tak nadále dluží žalobci na jistině částku 338.296,97 Kč, jedná se o částku poskytnutého úvěru 400.000 Kč poníženou o části splátek započtených na jistinu v celkové výši 61.703,03 Kč, dále smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 32.554,82 Kč, smluvní poplatky ve výši 2.477,56 Kč, smluvní pokutu 37.361,42 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 6. 2022 ve výši 884,82 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 370.851,79 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor. Opakovaně pak v průběhu celého soudního řízení uváděla, že tento úvěr má zcela rysy spotřebitelského úvěru a takto by ho měl soud posoudit. V odporu uvedla, že žalovaná přišla na pobočku žalobce žádat o předchozí úvěr, žalobce zajímalo, z čeho pramení její příjmy. Když řekla, že překládá a tlumočí na živnostenský list a zároveň je soudním tlumočníkem, připravil jí smlouvu o úvěru a zároveň smlouvu o kontokorentu, kde bylo její IČO a v záhlaví uvedeno místo podnikání. Protože tam byly uvedeny pravdivé údaje a žalovaná v té době netušila, jaký je rozdíl mezi tzv. podnikatelským a spotřebitelským úvěrem, nepřipadalo jí to podezřelé. Vlastně přišla na pobočku s tím, že by chtěla úvěr na koupi domu. Tak vysokou částku jí sice žalobce neposkytl, ale nabídl jí úvěr 200.000 Kč a kontokorent 50.000 Kč. Žalovaná se po zaplacení domu z jiných zdrojů (o kterých byl žalobce informován) s žalobcem dohodla, že si vezme i tyto dva nabízené úvěry, protože očekávala s tím spojené zvýšené výdaje. V případě úvěru 400.000 Kč ze dne [datum] se z pohledu žalované jednalo o navýšení původního úvěru z [datum]. Alespoň tak o to žalovaná žádala. Byla ale vyhotovena nová smlouva, kde pracovnice žalobce žalovanou podvedla, protože tvrdila, že kromě jiné částky se jedná o smlouvu se stejnými podmínkami. Žalovaná tuto částku nepoužila na podnikání, ale na běžné soukromé výdaje. Při podpisu tohoto nového úvěru se žalobce žalované vůbec neptal, k čemu chce tento úvěr použít. Smlouva o úvěru neobsahuje povinné náležitosti dle § 104 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalované nebyly poskytnuty žádné předsmluvní informace. Žalovaná nesouhlasila ani se smluvními pokutami údajně ujednanými mezi účastníky. Žalovaná navrhla, aby soud překvalifikoval předmětnou smlouvu o úvěru z podnikatelského na spotřebitelský úvěr a dle této překvalifikace posoudil celou smlouvu dle zák. č. 257/2016 Sb., kdy zároveň zohlední výše uvedené námitky. Žalovaná uvedla, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy, proto se domáhá zneplatnění předmětné smlouvy o úvěru. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující: 5. Soudu byla předložena smlouva o úvěru [název úvěru] [anonymizováno] ze dne [datum], z níž bylo zjištěno, že žalovaná zde vystupovala jako podnikatelka, kdy v záhlaví smlouvy je uvedeno její IČO a místo podnikání. Mezi účastníky bylo sjednáno, že ze strany věřitele bude žalované poskytnuta částka 400.000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 9,9 % ročně, a to bez stanovení účelu úvěru. Žalovaná se zavázala splácet měsíční splátku 5.263,90 Kč. Mezi účastníky byly dohodnuty i sazby poplatků za správu úvěrového účtu a dalších poplatků uvedených v Sazebníku poplatků žalobce. 6. U výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná přestala platit splátky sjednané úvěrovou smlouvou, z tohoto důvodu byla také upomínána ze strany žalobce o úhradu dluhu. Na základě její nečinnosti pak byl dluh zesplatněn přípisem žalobce ze dne 18. 6. 2022 a žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. 7. Žalovaná soudu doložila listinné doklady, z nichž plyne, že dne [datum] uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru [název úvěru] [anonymizováno] na částku 200.000 Kč s úrokem 6,9 % ročně, kdy tento úvěr byl poskytnut bez stanovení účelu, žalovaná se zavázala uhradit žalobci 108 měsíčních splátek 2.491,14 Kč. Dále doložila kupní smlouvu ze dne [datum], na základě které nabyla vlastnické právo k nemovitostem ve smlouvě uvedeným za kupní cenu 715.020 Kč. Doložila i další doklady vztahující se k jejím tvrzením o opravách a rekonstrukcích zakoupených nemovitostí. 8. Soud si ověřil, že žalovaná je podnikatelkou, a to již od r. 1991 - 1992. Takto vystupovala i v rámci uzavírání předmětné smlouvy. Z výpisu z registru ekonomických subjektů (č.l. 62 spisu) plyne, že živnostenské oprávnění jí vzniklo 19. 3. 1991 s hlavní činností výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, žalovaná je též registrována od 10. 9. 2014 jako plátce DPH. 9. Z úplného výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku pak plyne, že v průběhu svého podnikání žalovaná podnikala s různými předměty podnikatelské činnosti od nákupu a prodeje, velkoobchodu a maloobchodu, reklamních služeb, zprostředkovatelské činnosti, překladatelské a tlumočnické činnosti, chovu zvířat, reklamní činnosti a jiných činností, tedy její jedinou podnikatelskou činností nebylo pouze tlumočnictví a překladatelství. 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 420 o.z. do samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 13. Ve vztahu k výše uvedenému pak soud nemohl přihlédnout k argumentaci žalované, že v daném vztahu vystupovala jako spotřebitel, kdy v době uzavírání smlouvy byla již dlouhou dobu podnikatelkou a musela být tedy informována o rozdílech mezi osobou fyzickou a osobou – podnikatelem. Na základě této skutečnosti pak již není podstatné, na co byly použity finanční prostředky získané prostřednictvím předmětné úvěrové smlouvy, kdy úvěr byl poskytnut jako bezúčelový. Žalovaná nepopřela, že převzala finanční prostředky do své dispozice. Na základě uvedeného pak soud žalobu posoudil jako důvodně podanou, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla smlouva uzavřena, finanční prostředky přešly do dispozice žalované, které již ze samotného názvu smlouvy ([název úvěru] [anonymizováno]) mohlo být při běžné opatrnosti zřejmé, že se jedná o vztah podnikatelský. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti obou stran platně. 14. Skutečností však je, že nelze pominout ustanovení § 122 odst. 4), 5) z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: 15. Podle § 122 odst. 4) z.č. 257/2016 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 16. Podle § 122 odst. 5) z.č. 257/2016 Sb., odstavec 4 se použije obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. 17. Na základě uvedeného pak soud dospěl k závěru, že co se týká úroku z prodlení za dobu ná