12 C 83/2023-35 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 118.783,06 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 120.000 Kč, kdy žalovaný načerpal částku 137.290 Kč, uhradil částku 27.500 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Po žalovaném tak požaduje 118.783.06 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 117.383,06 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta možnost čerpat finanční prostředky až do debetního zůstatku ve výši 120.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit čerpané prostředky měsíční splátkou ve výši 4 % z čerpané částky. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě. 4. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru z důvodu prodlení s úhradou závazků. Dále byl vyzván k úhradě dluhu též předžalobní výzvou. 5. Soudu bylo předloženo potvrzení o prověření bonity klienta, ve kterém je uvedeno, že bydlí u rodičů, je svobodný, bezdětný, ze zaměstnání má příjem 30.000 Kč, dále je zde uveden příjem partnera 30.000 Kč, splátky jiným společnostem 3.000 Kč. Soudu však nebylo nijak doloženo a prokázáno, z jakých podkladů žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházel a jak byly podloženy výdělkové a majetkové poměry žalovaného. 6. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. 7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, že byla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného a jeho výdaje. 16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 137.290 Kč, na kterou splatil 27.500 Kč. Rozdíl tak činí částku 109.790 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 109.790 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být sjednán úrok či smluvní pokuta, byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalobce. Soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29.333,05 Kč, přičemž tato částka představuje 85 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.752 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118.783,06 Kč sestávající z částky 5.860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále soud spočítal náhradu za použití motorového vozidla z průměrné spotřeby dle technického průkazu 4,8/3,6/4,1 (l/100km) při ceně motorové nafty podle vyhlášky č. 85/2023 Sb., 44,1 Kč, sazbě základní náhrady za opotřebení vozu 5,2 Kč/km a počtu ujetých kilometrů na trase [obec] - [obec] – zpět 136 km, cestovné tak činí 957,09 Kč + 21% DPH. Náhrada za promeškaný čas činí 100 Kč x 4 půlhodiny + 21 % DPH. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 30.749,09 Kč, DPH 21 % činí 5.459,39 Kč, kdy celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 36.208,48 Kč, po započtení míry úspěchu na neúspěchu (92,5 % - 7,5 = 85 %) činí náhrada nákladů řízení 30.777,20 Kč.