14 C 104/2023-54 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2023 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 17 275 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto mu byly připsány dne [datum] na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 275 Kč. Celou částku 12 275 Kč měl žalovaný splatit do 25. 3. 2021. Žalovaný nehradil své závazky řádně a včas. V souladu se smlouvou tak vzniklo právo na uvedenou jistinu úvěru a poplatek se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek od 26. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, dále částku 2 500 Kč po pětkrát 500 Kč za sjednaný poplatek odeslání výzev k plnění ze dne 1. 4. 20212, 8. 4. 2021, 15. 4. 2021, 24. 4. 2021 a 9. 5. 2021, dále částku 5 000 Kč coby sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od 26. 3. 2021 do 29. 8. 2022. Žalovaný na svůj dluh neuhradil nic. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, ze které plyne, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek ve výši 2 275 Kč nejpozději 25. 3. 2021. 4. Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že dne 3. 3. 2021 žalovaný obdržel na svůj účet od žalobkyně částku čerpaného úvěru ve výši 10 000 Kč. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla přiměřené ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebylo doloženo provedení šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného apod. Nebylo doloženo, že by žalobkyně prověřila bydlení žalovaného, zda má nějakou vyživovací povinnost, výši platu, inkasa apod. 14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. 15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na tuto částku nezaplatil nic. Částka 10 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v částce ve výši 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. 17. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku a smluvní pokuty v celkové výši 5 275 Kč s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto platby sjednány, byla žaloba v této části zamítnuta. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 346,72 Kč, přičemž tato částka představuje 15,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 275 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.