14 C 182/2023-59 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 31. 1. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 22 554 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 4. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč sestávajícím z úroku ve výši 4 000 Kč, z odměny za administrativní činnost v částce 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek v částce 8 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 608 Kč. Žalovaný si také zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 480 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, uhradil pouze částku 13 926 Kč. 2. Dále právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč sestávajícím z úroku ve výši 4 000 Kč, z odměny za administrativní činnost v částce 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek v částce 8 000 Kč, to vše v 60týdenních splátkách ve výši 608 Kč. Žalovaný si také zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 480 Kč. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, uhradil pouze částku 18 004 Kč. 3. [právnická osoba] následně postoupila svoje pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že částku 20 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že částku 20 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoje pohledávky za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován původním věřitelem písemně. 8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Z žalobkyni předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem bylo jednáno o uzavření smluv, které jsou svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru. Dále bylo doloženo, že předměty úvěrů – finanční částky byly žalovanému reálně předány. 15. Při svém rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 79/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 16. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako věřitel řádně nezjistila a nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, kdy z předložené zákaznické karty ze dne 21. 1. 2019 plyne, že žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobkyně výpis ze živnostenského rejstříku a daňové přiznání, bylo kalkulováno s čistým příjmem 18 090 Kč, měsíčními výdaji 12 500 Kč, aniž by tyto byly podrobně přezkoumány a specifikovány, věřitel ani nezkoumal žalovaným uvedené splátky ve výši 2 000 Kč. 17. Zrovna tak ve druhém případě ze zákaznické karty ze dne 4. 4. 2019 plyne, že bylo kalkulováno s příjmem 17 297 Kč, aniž by se věřitel zabýval, proč došlo ke snížení příjmu žalovaného, nebylo řádně zkoumáno, co tvoří tvrzené výdaje a splátky žalovaného, kdy je uvedena výše 2 432 Kč, i když původně byla splátka 2 000 Kč a nově žalovanému minimálně přibyla splátka ve výši 608 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 1. 2019. V jednotlivých detailech se tak od sebe tyto zákaznické karty liší, ač je dělí krátké časové období, a aniž by bylo vysvětleno, co je zdrojem rozdílů. 18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou tak neplatné. 19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou splatil 13 926 Kč. Rozdíl tak činí částku 6 074 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 6 074 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků a úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 17 311,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 21. Dále je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou splatil 18 004 Kč. Rozdíl tak činí částku 1 996 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 1 996 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků a ú