14 C 84/2023-49 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou ze dne [datum] [anonymizováno] žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 16 494 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 7 994 Kč sestávající z úroku v částce 3 103 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,10 % ročně, z odměny za zpracování a doručení v částce 4 891 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 347 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná částka 16 494 Kč sestává z jistiny 8 500 Kč a dlužné částky poplatku 7 994 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 7 994 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 3 103 Kč a z administrativní činnosti ve výši 4 891 Kč, v pravidelných 52 týdenních splátkách po 347 Kč, poslední splátce ve výši 297 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena 7. den od data uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 26312 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 26,10 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 30. 1. 2022. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl a doložil, že je zaměstnaný od 1. 7. 2019, má čistou mzdu 15 575 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 18 200 Kč. Jeho měsíční odhadované výdaje činily 2 000 Kč, neměl žádnou splátku úvěru a měl jednu vyživovací povinnost, bydlel u rodičů, žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, a má jednu vyživovací povinnost. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze kartu zákazníka ze dne [datum], ve které žalovaný uvedl své osobní, výdělkové poměry s doložením dvou výplatních pásek za měsíc 9, 10/2019. Jiné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného soudu předloženy nebyly, žádným způsobem nebyly prokázány jeho měsíční životní výdaje a hrazení nákladů na bydlení a výživného. Porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že smlouva o půjčce ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dny, kdy byla obchodní zástupkyní vyplněna karta klienta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 1 500 Kč, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši 8 500 Kč (10 000 Kč – 1 500 Kč) s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 29. 1. 2022, tedy po dni nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části rozsudku, neboť byť byla žalobkyně ve věci úspěšná jen částečně, její míra úspěchu ve věci je vyšší než její neúspěch a žalobkyně má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří odměna za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis jednoduché předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 300 Kč za úkon, 1 úkon právní pomoci: účast u jednání soudu dne [datum], po 1 780 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7) paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky za tyto tři úkony právní služby po 100 Kč za úkon, 1x režijní paušál po 300 Kč zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 800 Kč a 21 % DPH ve výši 688,80 Kč, celkem 4 768,80 Kč. Úspěch žalobkyně činil 51,53 %, její neúspěch se pak rovná 48,47 % uplatněného nároku. Po odečtení míry neúspěchu od jejího úspěchu ve věci tak vychází, že žalobkyně má nárok na náhradu 3,06 % vzniklých nákladů řízení, což při celkových nákladech řízení 4 768,80 Kč (tedy 100 %) odpovídá částce 146 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 148 odstavec 1 o. s. ř.).